Prezident ráno vstal brzy, díky neočekávanému zdřímnutí večer. Nejdříve ze všeho se podíval na svůj mobil, ale tam zjistil, že mu Paul ještě nepsal ani nevolal, asi ještě neměl čas. Ihned po přistání se na něj jistě navalila spousta povinností. Rozhodl se tedy napsat mu alespoň sám. Sotva ale napsal prvních pár slov, objevila se mu na displeji nová přijatá zpráva. Samozřejmě od Larsena. Psal tam, že se dříve neozval, protože nechtěl Daniela budit. Také napsal, že celý let proběhl v pořádku a už je dávno bezpečně na zemi a začal vyšetřování. Ozve se mu prý zas večer, aby domluvili podrobnosti ohledně telefonování přes Skype.
Walsh byl nadšený, říkal si, že oni dva snad musejí být telepati, tohle se jim stávalo velmi často. Rychle svému milenci odepsal, že ho nevzbudil, že u něj je také vše v pořádku a že se na večer moc těší. Potom zapnul počítač a začal zjišťovat, jak to vlastně s tím Skypem je.
Když se mu nakonec po různých komplikacích podařilo si pod smyšlenou přezdívkou založit účet, byl už téměř čas na snídani. Šel se tedy umýt a oholit a za chvíli už seděl se svou ženou a dětmi u stolu.
Ke snídani si dal svá oblíbená smažená vajíčka se slaninou a čaj. Věděl, že to není zdravá snídaně a že kdyby to viděl Paul, určitě by z toho nebyl nadšený. Agent se ho neustále snažil vést ke zdravějšímu stylu stravování, ale podle toho, co viděl u něj doma, on sám rozhodně žádnou zdravou životosprávu nedodržuje. Navíc tu Larsen není a on měl na tuhle snídani chuť.
Po jídle se vydal do své pracovny, ale cestou se k němu přidala Jennifer a řekla mu, že si s ním chce v soukromí promluvit. Ihned mu došlo, že určitě půjde o ten kousanec, a začal se bát další hádky. Přesto ji tiše následoval do jejích soukromých pokojů. Nechtěl ji dráždit ještě více.
Navzdory tomu ale na něj zlostně zakřičela, sotva se za nimi zavřely dveře: „Co si vlastně myslíš?! Tak my se tady celou dobu snažíme, aby nikdo nepřišel na to, že... spíš... s tím... chlapem, a vy musíte prostě pořád dělat něco, aby to všem došlo!“
„Uklidni se, Jenny. Co myslíš tím, že pořád něco děláme?“
„To jsi vážně tak blbej?! Když mu v zoologické zahradě před tolika svědky dáš facku, navíc si z toho uděláte krásný rodinný výlet, kde jste byli jen vy dva, pak utečeš ochrance když on nepřijde do práce, a ještě ke všemu vy idioti prakticky přijdete spolu, po tom, co se na několik hodin spolu nenápadně v letadle ztratíte, máš na krku kousanec, který fakt nejde přehlédnout, a ještě modřiny od pout na rukou, ty si vážně myslíš, že lidi jsou tak tupí a nedojde jim to?!“
Prezident jen němě zíral na svou ženu a byl úplně v šoku. V životě od nikoho neslyšel takhle vyčerpávající a dlouhé souvětí. Vzápětí se ale napomenul, že to z něj mluví profesionální deformace jakožto politika a řečníka, a místo formy sdělení by se měl spíše zaměřit na obsah toho, co mu prácě Jennifer řekla. Netušil, že o všech těch věcech první dáma ví. Neměl sebemenší ponětí, co by jí na to měl odpovědět. Ano, věděl, že každá tato situace skutečně nápadná byla, ale tak nějak doufal, že díky předsudkům, které ve společnosti panují, si lidé podvědomě nebudou chtít připustit, že by dva muži spolu něco mohli mít. Alespoň dokud to oni muži skutečně nedají jednoznačně najevo. A v případě, kdy se dokonce jedná o ženatého prezidenta Spojených států, to bude obzvlášť platit.
Jeho domněnky se sice reakcemi reportérů a agentů v letadle vlastně potvrdily, ale musel uznat, že jeho žena má asi pravdu. Většinu lidí možná nenapadne, že má s Paulem poměr, ale pokud to tak půjde dál, určitě to někomu dojde. Jenže co s tím? Prozrazení jejich vztahu by jistě uškodilo kariéře jich obou a hodně by jim to zkomplikovalo život. Ale na druhou stranu se mu skutečně nechtělo tajit, že má partnera, kterého opravdu miluje a s nímž je šťastný.
„Víš, Jenny, tohle je těžké. Uznávám, že jsme se v některých situacích zachovali blbě, ale na druhou stranu si zas uvědom, že my spolu máme normální partnerský vztah a prostě nejde se chovat pořád jen tak, aby si toho nikdo nevšiml. Partneři se obvykle nemusí nikde schovávat.“
„Ale tady jde právě o to, že vy dva nemáte normální vztah, chápeš?! To, že spolu spí dva chlapi, normální není. Navíc se u vás dvou ani nedá mluvit o vztahu. Jenom spolu spíte a brzy tě ta fáze přejde. Takže buďte tak laskaví a snažte se tu svojí úchylárnu víc schovávat. To je všechno.“
„Tak to tedy zadrž. To, co je mezi námi, není žádný úlet nebo flirt. Paul je můj partner a myslíme to spolu vážně. Ale máš pravdu, že bude lepší, když si budeme dávat větší pozor."
Po této výměně názorů odešel do pracovny a chtěl zas začít pracovat, ale nemohl se soustředit. Pořád myslel na to, co asi dělá Paul, jak to jde s vyšetřováním, a na to, co mu Jennifer před chvílí řekla. Že si myslí, že mezi ním a Paulem jde jenom o flirt. Nechtěl, aby někdo neustále tak snižoval jejich vztah. Nakonec se rozhodl pro dnešní dopoledne snahu o práci vzdát a jít si hrát s dětmi. Stejně teď mají ve vyučování volno a jsou na zahradě. Vzal si na sebe rifle a černou mikinu a vydal se za nimi.
Našel je s jejich chůvami a několika bodyguardy, jak hrají petanque. Sotva ho děti spatřily, ihned se k němu rozeběhly a začaly ho prosit, aby si zahrál s nimi.
S radostí přikývl a strávil tak s nimi celé dopoledne v příjemné zábavě, dokud nebyl čas na oběd.
K večeru se u něj v pracovně neohlášeně objevil agent McCoy spolu s Bobbym Halem, který zrovna nastoupil do služby, aby společně dohodli, jak to nyní bude s prezidentovým veřejným vystupováním.
McCoy stále nechtěl slevit ze svého názoru, že prezident by nyní neměl vůbec vystupovat, což Walshe opravdu štvalo. I když několikrát znovu nabídl konkrétní vystoupení, kterých je ochotný se vzdát, Paulův nadřízený mu stále odmítal vyhovět v tom, aby se ta zbývající konala podle plánu.
Vypadalo to, že se budou hádat donekonečna, když zazvonil prezidentův mobilní telefon. Daniel kvůli hádce zapomněl, že mu má volat Paul.
Řekl: „Omluvte mě,“ a rychle zamířil se zvonícím mobilem ke dveřím do obývacího pokoje. Tam se dozvěděl, že jeho přítel již pro dnešek s prací skončil. Domluvili se na přezdívkách, aby se pak na Skypu našli, a potom mu Daniel popsal před chvilkou probíhající hádku mezi ním a agentem McCoyem. Larsen mu řekl, že tentokrát se svým nadřízeným souhlasí, že by měl Danny být opatrnější, dokud hrozbu atentátu neprošetří. Jenže to se Walshovi nelíbilo. Podle něj byla některá vystoupení zcela zásadní a nebylo možné je jen tak zrušit.
„Dobrá, Danny. Tak si vyber jedno nejdůležitější. Které to je?“
„To, kde mám promluvit před tisíci voliči na sjezdu demokratické strany.“
„Dobrá. To se má konat venku na náměstí. Tak McCoyovi navrhni, že prostě trváš na tomhle jednom vystoupení, že ostatní se můžou zrušit. Řekni mu, že za přísnějších bezpečnostních opatření to půjde provést. Navrhni, ať se to přesune dovnitř a s mnohem méně lidmi, tak to půjde lépe kontrolovat. Navíc lidi budou muset projít magnetometry, tak se ujistí, že nemají zbraně. Ať zvýší počet agentů. I těch v civilu v davu. A ty si vezmeš neprůstřelnou vestu, stejně bys ji měl nosit. Širší publikum zasáhnete tím, že dovolíte vstup pár prověřeným reportérům, kteří můžou vysílat tvůj projev živě v televizi. Když mu dáš tenhle návrh, myslím, že ti prostě bude muset vyhovět. A Bobby tě určitě taky podpoří.“
Walsh byl nadšený, říkal si, že oni dva snad musejí být telepati, tohle se jim stávalo velmi často. Rychle svému milenci odepsal, že ho nevzbudil, že u něj je také vše v pořádku a že se na večer moc těší. Potom zapnul počítač a začal zjišťovat, jak to vlastně s tím Skypem je.
Když se mu nakonec po různých komplikacích podařilo si pod smyšlenou přezdívkou založit účet, byl už téměř čas na snídani. Šel se tedy umýt a oholit a za chvíli už seděl se svou ženou a dětmi u stolu.
Ke snídani si dal svá oblíbená smažená vajíčka se slaninou a čaj. Věděl, že to není zdravá snídaně a že kdyby to viděl Paul, určitě by z toho nebyl nadšený. Agent se ho neustále snažil vést ke zdravějšímu stylu stravování, ale podle toho, co viděl u něj doma, on sám rozhodně žádnou zdravou životosprávu nedodržuje. Navíc tu Larsen není a on měl na tuhle snídani chuť.
Po jídle se vydal do své pracovny, ale cestou se k němu přidala Jennifer a řekla mu, že si s ním chce v soukromí promluvit. Ihned mu došlo, že určitě půjde o ten kousanec, a začal se bát další hádky. Přesto ji tiše následoval do jejích soukromých pokojů. Nechtěl ji dráždit ještě více.
Navzdory tomu ale na něj zlostně zakřičela, sotva se za nimi zavřely dveře: „Co si vlastně myslíš?! Tak my se tady celou dobu snažíme, aby nikdo nepřišel na to, že... spíš... s tím... chlapem, a vy musíte prostě pořád dělat něco, aby to všem došlo!“
„Uklidni se, Jenny. Co myslíš tím, že pořád něco děláme?“
„To jsi vážně tak blbej?! Když mu v zoologické zahradě před tolika svědky dáš facku, navíc si z toho uděláte krásný rodinný výlet, kde jste byli jen vy dva, pak utečeš ochrance když on nepřijde do práce, a ještě ke všemu vy idioti prakticky přijdete spolu, po tom, co se na několik hodin spolu nenápadně v letadle ztratíte, máš na krku kousanec, který fakt nejde přehlédnout, a ještě modřiny od pout na rukou, ty si vážně myslíš, že lidi jsou tak tupí a nedojde jim to?!“
Prezident jen němě zíral na svou ženu a byl úplně v šoku. V životě od nikoho neslyšel takhle vyčerpávající a dlouhé souvětí. Vzápětí se ale napomenul, že to z něj mluví profesionální deformace jakožto politika a řečníka, a místo formy sdělení by se měl spíše zaměřit na obsah toho, co mu prácě Jennifer řekla. Netušil, že o všech těch věcech první dáma ví. Neměl sebemenší ponětí, co by jí na to měl odpovědět. Ano, věděl, že každá tato situace skutečně nápadná byla, ale tak nějak doufal, že díky předsudkům, které ve společnosti panují, si lidé podvědomě nebudou chtít připustit, že by dva muži spolu něco mohli mít. Alespoň dokud to oni muži skutečně nedají jednoznačně najevo. A v případě, kdy se dokonce jedná o ženatého prezidenta Spojených států, to bude obzvlášť platit.
Jeho domněnky se sice reakcemi reportérů a agentů v letadle vlastně potvrdily, ale musel uznat, že jeho žena má asi pravdu. Většinu lidí možná nenapadne, že má s Paulem poměr, ale pokud to tak půjde dál, určitě to někomu dojde. Jenže co s tím? Prozrazení jejich vztahu by jistě uškodilo kariéře jich obou a hodně by jim to zkomplikovalo život. Ale na druhou stranu se mu skutečně nechtělo tajit, že má partnera, kterého opravdu miluje a s nímž je šťastný.
„Víš, Jenny, tohle je těžké. Uznávám, že jsme se v některých situacích zachovali blbě, ale na druhou stranu si zas uvědom, že my spolu máme normální partnerský vztah a prostě nejde se chovat pořád jen tak, aby si toho nikdo nevšiml. Partneři se obvykle nemusí nikde schovávat.“
„Ale tady jde právě o to, že vy dva nemáte normální vztah, chápeš?! To, že spolu spí dva chlapi, normální není. Navíc se u vás dvou ani nedá mluvit o vztahu. Jenom spolu spíte a brzy tě ta fáze přejde. Takže buďte tak laskaví a snažte se tu svojí úchylárnu víc schovávat. To je všechno.“
„Tak to tedy zadrž. To, co je mezi námi, není žádný úlet nebo flirt. Paul je můj partner a myslíme to spolu vážně. Ale máš pravdu, že bude lepší, když si budeme dávat větší pozor."
Po této výměně názorů odešel do pracovny a chtěl zas začít pracovat, ale nemohl se soustředit. Pořád myslel na to, co asi dělá Paul, jak to jde s vyšetřováním, a na to, co mu Jennifer před chvílí řekla. Že si myslí, že mezi ním a Paulem jde jenom o flirt. Nechtěl, aby někdo neustále tak snižoval jejich vztah. Nakonec se rozhodl pro dnešní dopoledne snahu o práci vzdát a jít si hrát s dětmi. Stejně teď mají ve vyučování volno a jsou na zahradě. Vzal si na sebe rifle a černou mikinu a vydal se za nimi.
Našel je s jejich chůvami a několika bodyguardy, jak hrají petanque. Sotva ho děti spatřily, ihned se k němu rozeběhly a začaly ho prosit, aby si zahrál s nimi.
S radostí přikývl a strávil tak s nimi celé dopoledne v příjemné zábavě, dokud nebyl čas na oběd.
K večeru se u něj v pracovně neohlášeně objevil agent McCoy spolu s Bobbym Halem, který zrovna nastoupil do služby, aby společně dohodli, jak to nyní bude s prezidentovým veřejným vystupováním.
McCoy stále nechtěl slevit ze svého názoru, že prezident by nyní neměl vůbec vystupovat, což Walshe opravdu štvalo. I když několikrát znovu nabídl konkrétní vystoupení, kterých je ochotný se vzdát, Paulův nadřízený mu stále odmítal vyhovět v tom, aby se ta zbývající konala podle plánu.
Vypadalo to, že se budou hádat donekonečna, když zazvonil prezidentův mobilní telefon. Daniel kvůli hádce zapomněl, že mu má volat Paul.
Řekl: „Omluvte mě,“ a rychle zamířil se zvonícím mobilem ke dveřím do obývacího pokoje. Tam se dozvěděl, že jeho přítel již pro dnešek s prací skončil. Domluvili se na přezdívkách, aby se pak na Skypu našli, a potom mu Daniel popsal před chvilkou probíhající hádku mezi ním a agentem McCoyem. Larsen mu řekl, že tentokrát se svým nadřízeným souhlasí, že by měl Danny být opatrnější, dokud hrozbu atentátu neprošetří. Jenže to se Walshovi nelíbilo. Podle něj byla některá vystoupení zcela zásadní a nebylo možné je jen tak zrušit.
„Dobrá, Danny. Tak si vyber jedno nejdůležitější. Které to je?“
„To, kde mám promluvit před tisíci voliči na sjezdu demokratické strany.“
„Dobrá. To se má konat venku na náměstí. Tak McCoyovi navrhni, že prostě trváš na tomhle jednom vystoupení, že ostatní se můžou zrušit. Řekni mu, že za přísnějších bezpečnostních opatření to půjde provést. Navrhni, ať se to přesune dovnitř a s mnohem méně lidmi, tak to půjde lépe kontrolovat. Navíc lidi budou muset projít magnetometry, tak se ujistí, že nemají zbraně. Ať zvýší počet agentů. I těch v civilu v davu. A ty si vezmeš neprůstřelnou vestu, stejně bys ji měl nosit. Širší publikum zasáhnete tím, že dovolíte vstup pár prověřeným reportérům, kteří můžou vysílat tvůj projev živě v televizi. Když mu dáš tenhle návrh, myslím, že ti prostě bude muset vyhovět. A Bobby tě určitě taky podpoří.“
„Díky, Paule, jdu mu to říct.“
Když se Walsh vrátil do pracovny, McCoy stále ještě přemýšlel, s kým si mohl potřebovat tak naléhavě telefonovat během jejich schůzky.
Došlo mu to v momentě, kdy prezident navrhl jedno vystoupení, na jehož zachování trval, a zároveň přednesl i konkrétní postupy, díky kterým by se jeho bezpečnost skutečně o hodně zvýšila. Tohle nemohl mít ze své hlavy. Musel mu to poradit někdo z agentů. Určitě si volal s Larsenem. Ale proč? Proč by mu teď večer Larsen telefonoval?
„Pane prezidente. To, co navrhujete, vám možná připadá jako dobrý nápad a asi si myslíte, že byste tak byl v bezpečí, ale věřte mi, tak jednoduché to není. Stále by tu bylo velké riziko.“
„Tak jste neměl posílat pryč šéfa mojí ochranky, když se tak bojíte o mou bezpečnost!“
Vážně to znělo jako výčitka, že poslal Larsena do Mexika?
„Tohle nemá co dělat s přítomností agenta Larsena, pane. Nechtěl bych to dovolit, ani kdyby tu byl.“
V tom se do rozhovoru zatím poprvé vložil agent Hale. „Ale pane, já si myslím, že v případě aplikování opatření, které pan prezident navrhuje, by se ta akce dala provést. Podle mého názoru by pak riziko bylo zcela minimální a není důvod alespoň tohle vystoupení nerealizovat podle plánu.“
„Agente Hale, ptal jsem se snad na váš názor?“
„Ne, ale domnívám se, že můj názor je důvod, proč se také účastním této schůzky. Navíc v době nepřítomnosti agenta Larsena jsem šéfem ochranky já a já říkám, že tohle zvládnout lze.“
„Dobrá. Ať je tedy po vašem. Ale varuji vás, jakmile si někdo v publiku i jenom kýchne bez toho, aby o tom předem věděla ochranka, budu chtít vaši hlavu.“
„Ano, pane.“
Když McCoy konečně odešel, Daniel si zhluboka oddychl. Byl rád, že se mu podaří alespoň jeden projev mít podle plánu. Díky Paulovi a agentu Halovi. Proto se hned, jak osaměli, otočil k Paulovu zástupci: „Agente Hale, moc vám děkuji za podporu.“
„Není za co, pane prezidente. Je moje práce se v takovém případě ozvat. Ta opatření zněla opravdu rozumně, neměl jsem důvod nesouhlasit. Navíc vám to určitě poradil Paul, viďte?“
Walsh se lekl. Je možné, že Hale o jejich vztahu ví? „Jak víte, že mi to poradil on?“
„A kdo jiný? Znělo to jako od něj, navíc je šéfem vaší ochranky, takže je jasné, že takové návrhy by měl mít on.“
S těmi slovy odešel Robert na chodbu a Daniel tak zůstal sám a mohl konečně zavolat Paulovi.
Neprodleně se přihlásil na Skype a bez problémů se podařilo navázat spojení i s videem, takže měl téměř pocit, jako by Paul seděl s ním v místnosti a povídali si. Byl tomu moc rád, protože díky tomu mu jeho bodyguard již chyběl o něco méně.
Strávili několik hodin probíráním toho, co Larsen v Mexiku zatím zjistil, jak dlouhé jejich odloučení nejspíš bude a jaký bude prezidentův nově upravený program. Potom už se však bodyguard rozhodl, že půjde spát, aby ráno mohl začít pracovat co nejdříve. Rozloučili se tedy a slíbili si, že zítra si budou znovu volat.
