Paul se potom s Dannym setkal až teprve, když odjížděli na letiště. Dokonce i oběd si prezident snědl sám v pracovně. Tvrdil, že toho musí ještě hodně zařídit, než poletí. Bylo to zvláštní, věděl, že Daniel nerad jí sám, proto nechápal jeho důvody. Navíc se ještě tehdy, když mu dával aspirin, tvářil docela příjemně a agentovi se zdálo, že si spolu zakrátko budou moci promluvit a že se k němu Danny třeba zas vrátí. Teď už to tak ale zase nevypadalo.
Jenže nechápal proč. Co se mezitím mohlo stát? Najednou se mu Walsh vyhýbal a když jeli limuzínou na letiště, kde seděli jen oni dva a Jennifer, děti zůstaly doma s chůvami, Daniel na něj byl vyloženě nepříjemný. Ne, že by nahlas něco řekl, to ne, ani by si to před svou ženou nedovolil. Ale to, jak se k němu choval a jakými pohledy ho častoval, bylo opravdu divné. Navíc si agent všiml, že Walsh měl opuchlé a červené oči, jako od pláče. A prezidentovo chování se nezměnilo ani v letadle.
Takhle ho vážně neznal. Něco Daniela muselo naštvat, opravdu hodně, ale co?
Až teprve asi po třech hodinách letu se konečně spolu ocitli sami dva a všechny věci již byly zařízené, takže měl příležitost se Dannyho zeptat, co se stalo.
„Co se stalo? Ty se mě ptáš, co se stalo?!“ vybuchl prezident. „To bys měl nejlíp vědět sám, ne?“
„Danny, o čem to mluvíš? Co jsem ti udělal?“ Opravdu vůbec nechápal, o co jde.
„Nedělej blbýho!“
„Ale Danny, já vážně nevím -“
„Tak jestli už si ani nepamatuješ, s kým se líbáš, tak to už je vážně zlý!“
V ten okamžik to Larsenovi došlo. Kate! Ale jak o tom mohl Danny vědět? Vždyť na chodbě byli jen sami dva.
A právě tehdy udělal chybu. Měl prezidentovi říct, že ona líbala jeho a že ji od sebe hned odstrčil, že miluje Daniela a nikoho jiného, ale místo toho se zeptal: „A jak o tom víš?“
To Walshe ještě více rozzuřilo: „Takže ty se ani nesnažíš popřít, že jsi teď s ní?!“
Nyní se již agent vzpamatoval a rozhodl se, že stejnou chybu dvakrát neudělá. Nevysvětlil mu, jak to bylo se Seanem, ale tohle už takhle nenechá. „Danny, nevím, jak ses o tom teda dozvěděl, ale věř mi, nic s ní nemám.“
„Tak proč jste se teda líbali? Viděl jsem vás!“
„My jsme se nelíbali.“
„Tak jak to bylo?“
„Prostě za mnou přišla, zeptala se mě, jestli je pravda, že až z Mexika přiletíme zpátky, tak já už se sem nevrátím. Řekl jsem jí, že to pravda je, a ona mě najednou chytla a políbila mě. Hned, jak jsem se vzpamatoval, jsem ji od sebe odstrčil.“
A řekl jsem jí ještě, že miluju tebe! To ale nahlas neřekl.
Prezident se zarazil: „Počkej, vážně je to pravda? Nelžeš mi, Paule?“
Očividně se právě zmítal mezi uvěřením muži, kterého miloval a který mu navíc tvrdil právě to, co by chtěl slyšet, a rozumem, jenž mu naopak říkal, že Sean a nyní ještě ten jeho polibek s Kate už jsou opravdu podezřelé náhody.
Paul nevěděl, co k tomu dodat. Rád by mu rovnou řekl i jak to bylo se Seanem, když je teď Walsh zřejmě ochotný konečně naslouchat. A skutečně se tak právě chystal učinit. Jenže v ten moment se ve dveřích objevil James Cameron, šéf ochranky první dámy, a požádal Paula, jestli by spolu mohli probrat ještě pár detailů, týkajících se bezpečnosti prezidentského páru.
Larsenovi samozřejmě nezbylo nic jiného než souhlasit a odejít s Cameronem do jedné z místností v zadní části letadla, kde mohli v klidu mluvit. Paul Jamese neměl z osobního hlediska moc rád, nejspíš proto, že to je nejčastější milenec Jennifer, ale z profesního hlediska proti němu nic neměl. Byl skutečně zodpovědný a stejně jako Larsen nikdy nic nenechával náhodě. Dalo se na něj plně spolehnout. Vlastně se první dámě ani nedivil, že své potřeby nejčastěji řešila právě s Cameronovou pomocí. Když pominul, že k němu jakožto k veliteli své ostrahy musela mít velmi blízký vztah a důvěřovat mu, uznával i to, že James je velmi přitažlivý muž s hnědými vlasy ostříhanými nakrátko, zářivýma výraznýma modrýma očima a velmi dobrou postavou.
Detaily bezpečnostních opatření spolu probírali skoro celý zbytek cesty a potom se Paul vydal ještě za Bobbym. Musel mu oznámit dohodnuté změny, takže už neměl příležitost se s Danielem k jejich rozhovoru vrátit. Doufal ale, že se ještě nějaká možnost najde.
Po přistání se však musel již soustředit plně na svou práci, nemohl se teď nechat rozptylovat osobními věcmi, takže se několik hodin bude věnovat pouze svým povinnostem. Čekalo je oficiální uvítání od mexického prezidenta a Walshova večeře s ním.
Při vystupování z letadla Daniel svou ženu chytil opět za ruku a společně zamávali čekajícím novinářům, jak vyžadoval protokol. Larsen v ten okamžik znovu pocítil bolestné píchnutí žárlivosti. Uvědomil si, že jeho se Danny již hodně dlouho nedotkl, vůbec. Na to nebyl zvyklý. Walshova blízkost a jeho doteky byly hlavní důvod, proč se každý den těšil do práce. Chybělo mu to a moc si přál, aby se to mezi nimi zas urovnalo a všechno bylo jako dřív.
Potom všichni nasedli do připravených limuzín, prezidentský pár do své vlastní, kterou s sebou z USA přivezli kvůli bezpečnosti, a vyrazili směrem k Palacio Nacional, sídlu Danielova mexického protějšku. Walshe tam za obrovských bezpečnostních opatření čekalo ze strany prezidenta velmi přátelské uvítání a skvělá slavnostní večeře.
Po jídle se vydali do hotelu a Danny s Jennifer se odebrali do svého pokoje a šli spát. Měli společný pokoj, stále si hráli na šťastné manžele. Členové jejich ochranek se střídali před dveřmi a svědomitě je hlídali. Po průšvihu z dnešního rána si nikdo nemohl dovolit žádnou chybu. Bylo tedy nemožné se k Danielovi nějak nepozorovaně dostat a konečně si s ním promluvit.
Paul ani James v noci hlídky neměli. Jako velitelé ostrahy se museli dobře vyspat, aby druhý den mohli na všechno dohlížet. Jejich zástupci ze stejného důvodu hlídali až na poslední hlídce, k ránu, aby si předtím rovněž mohli důkladně odpočinout. Larsen se ale moc nevyspal. Celou noc jen přemýšlel nad tím, jestli se mu během dne naskytne příležitost s Danielem vše probrat a urovnat situaci mezi nimi. Rovněž se mu v hlavě promítaly různé scénáře toho, co se právě v prezidentském apartmá odehrává. Rozum mu sice říkal, že jeho přítel by se s Jennifer znovu dohromady nedal, přesto však hrozně žárlil. Opět se začal bát, že Dannyho definitivně ztratí. Nakonec ale přeci jen k ránu usnul a tak se alespoň trochu vyspal. Byl rád, protože po té včerejší noci si odpočinout potřeboval, hlavně když ho nyní čekalo tolik práce.
Jenže nechápal proč. Co se mezitím mohlo stát? Najednou se mu Walsh vyhýbal a když jeli limuzínou na letiště, kde seděli jen oni dva a Jennifer, děti zůstaly doma s chůvami, Daniel na něj byl vyloženě nepříjemný. Ne, že by nahlas něco řekl, to ne, ani by si to před svou ženou nedovolil. Ale to, jak se k němu choval a jakými pohledy ho častoval, bylo opravdu divné. Navíc si agent všiml, že Walsh měl opuchlé a červené oči, jako od pláče. A prezidentovo chování se nezměnilo ani v letadle.
Takhle ho vážně neznal. Něco Daniela muselo naštvat, opravdu hodně, ale co?
Až teprve asi po třech hodinách letu se konečně spolu ocitli sami dva a všechny věci již byly zařízené, takže měl příležitost se Dannyho zeptat, co se stalo.
„Co se stalo? Ty se mě ptáš, co se stalo?!“ vybuchl prezident. „To bys měl nejlíp vědět sám, ne?“
„Danny, o čem to mluvíš? Co jsem ti udělal?“ Opravdu vůbec nechápal, o co jde.
„Nedělej blbýho!“
„Ale Danny, já vážně nevím -“
„Tak jestli už si ani nepamatuješ, s kým se líbáš, tak to už je vážně zlý!“
V ten okamžik to Larsenovi došlo. Kate! Ale jak o tom mohl Danny vědět? Vždyť na chodbě byli jen sami dva.
A právě tehdy udělal chybu. Měl prezidentovi říct, že ona líbala jeho a že ji od sebe hned odstrčil, že miluje Daniela a nikoho jiného, ale místo toho se zeptal: „A jak o tom víš?“
To Walshe ještě více rozzuřilo: „Takže ty se ani nesnažíš popřít, že jsi teď s ní?!“
Nyní se již agent vzpamatoval a rozhodl se, že stejnou chybu dvakrát neudělá. Nevysvětlil mu, jak to bylo se Seanem, ale tohle už takhle nenechá. „Danny, nevím, jak ses o tom teda dozvěděl, ale věř mi, nic s ní nemám.“
„Tak proč jste se teda líbali? Viděl jsem vás!“
„My jsme se nelíbali.“
„Tak jak to bylo?“
„Prostě za mnou přišla, zeptala se mě, jestli je pravda, že až z Mexika přiletíme zpátky, tak já už se sem nevrátím. Řekl jsem jí, že to pravda je, a ona mě najednou chytla a políbila mě. Hned, jak jsem se vzpamatoval, jsem ji od sebe odstrčil.“
A řekl jsem jí ještě, že miluju tebe! To ale nahlas neřekl.
Prezident se zarazil: „Počkej, vážně je to pravda? Nelžeš mi, Paule?“
Očividně se právě zmítal mezi uvěřením muži, kterého miloval a který mu navíc tvrdil právě to, co by chtěl slyšet, a rozumem, jenž mu naopak říkal, že Sean a nyní ještě ten jeho polibek s Kate už jsou opravdu podezřelé náhody.
Paul nevěděl, co k tomu dodat. Rád by mu rovnou řekl i jak to bylo se Seanem, když je teď Walsh zřejmě ochotný konečně naslouchat. A skutečně se tak právě chystal učinit. Jenže v ten moment se ve dveřích objevil James Cameron, šéf ochranky první dámy, a požádal Paula, jestli by spolu mohli probrat ještě pár detailů, týkajících se bezpečnosti prezidentského páru.
Larsenovi samozřejmě nezbylo nic jiného než souhlasit a odejít s Cameronem do jedné z místností v zadní části letadla, kde mohli v klidu mluvit. Paul Jamese neměl z osobního hlediska moc rád, nejspíš proto, že to je nejčastější milenec Jennifer, ale z profesního hlediska proti němu nic neměl. Byl skutečně zodpovědný a stejně jako Larsen nikdy nic nenechával náhodě. Dalo se na něj plně spolehnout. Vlastně se první dámě ani nedivil, že své potřeby nejčastěji řešila právě s Cameronovou pomocí. Když pominul, že k němu jakožto k veliteli své ostrahy musela mít velmi blízký vztah a důvěřovat mu, uznával i to, že James je velmi přitažlivý muž s hnědými vlasy ostříhanými nakrátko, zářivýma výraznýma modrýma očima a velmi dobrou postavou.
Detaily bezpečnostních opatření spolu probírali skoro celý zbytek cesty a potom se Paul vydal ještě za Bobbym. Musel mu oznámit dohodnuté změny, takže už neměl příležitost se s Danielem k jejich rozhovoru vrátit. Doufal ale, že se ještě nějaká možnost najde.
Po přistání se však musel již soustředit plně na svou práci, nemohl se teď nechat rozptylovat osobními věcmi, takže se několik hodin bude věnovat pouze svým povinnostem. Čekalo je oficiální uvítání od mexického prezidenta a Walshova večeře s ním.
Při vystupování z letadla Daniel svou ženu chytil opět za ruku a společně zamávali čekajícím novinářům, jak vyžadoval protokol. Larsen v ten okamžik znovu pocítil bolestné píchnutí žárlivosti. Uvědomil si, že jeho se Danny již hodně dlouho nedotkl, vůbec. Na to nebyl zvyklý. Walshova blízkost a jeho doteky byly hlavní důvod, proč se každý den těšil do práce. Chybělo mu to a moc si přál, aby se to mezi nimi zas urovnalo a všechno bylo jako dřív.
Potom všichni nasedli do připravených limuzín, prezidentský pár do své vlastní, kterou s sebou z USA přivezli kvůli bezpečnosti, a vyrazili směrem k Palacio Nacional, sídlu Danielova mexického protějšku. Walshe tam za obrovských bezpečnostních opatření čekalo ze strany prezidenta velmi přátelské uvítání a skvělá slavnostní večeře.
Po jídle se vydali do hotelu a Danny s Jennifer se odebrali do svého pokoje a šli spát. Měli společný pokoj, stále si hráli na šťastné manžele. Členové jejich ochranek se střídali před dveřmi a svědomitě je hlídali. Po průšvihu z dnešního rána si nikdo nemohl dovolit žádnou chybu. Bylo tedy nemožné se k Danielovi nějak nepozorovaně dostat a konečně si s ním promluvit.
Paul ani James v noci hlídky neměli. Jako velitelé ostrahy se museli dobře vyspat, aby druhý den mohli na všechno dohlížet. Jejich zástupci ze stejného důvodu hlídali až na poslední hlídce, k ránu, aby si předtím rovněž mohli důkladně odpočinout. Larsen se ale moc nevyspal. Celou noc jen přemýšlel nad tím, jestli se mu během dne naskytne příležitost s Danielem vše probrat a urovnat situaci mezi nimi. Rovněž se mu v hlavě promítaly různé scénáře toho, co se právě v prezidentském apartmá odehrává. Rozum mu sice říkal, že jeho přítel by se s Jennifer znovu dohromady nedal, přesto však hrozně žárlil. Opět se začal bát, že Dannyho definitivně ztratí. Nakonec ale přeci jen k ránu usnul a tak se alespoň trochu vyspal. Byl rád, protože po té včerejší noci si odpočinout potřeboval, hlavně když ho nyní čekalo tolik práce.
Ráno se přesně podle plánu vydali s celou kolonou na náměstí Zócalo, kde již bylo vše připraveno pro Danielův projev k mexické veřejnosti.
Paul ani James s tímhle místem nesouhlasili. Bylo to skutečně nebezpečné, ale na druhou stranu zas bylo nutné, aby Walsh promluvil k široké veřejnosti, a to šlo nejlépe právě zde. Vešlo se sem hodně lidí. Navíc prezidentské projevy se v Mexiku konají tradičně odtud, bylo by nevhodné jej pronést jinde. Zvláště, když si Walsh vybudoval svou dobrou pověst a obrovskou popularitu právě tím, že vždy dával najevo, jak moc ctí různé národní tradice a historii států, které navštíví.
Prezident se svou ženou vyšel na pódium, chytili se za ruce a mávali lidem. Paul s Jamesem se drželi celou dobu v jejich blízkosti, aby mohli v případě nutnosti zasáhnout.
Jennifer potom s Cameronem pódium opustila a nyní vše bylo na Dannym. Měl jedním jediným proslovem uklidnit obrovskou skupinu lidí, což nebyl lehký úkol, ale znal Daniela natolik dobře, že věděl, že on to zvládne.
Během proslovu si na malou chvilku dovolil ho pozorovat. Hodně se mu líbilo, když Walsh řečnil, působil u toho sebejistě a charismaticky. Vždy přesně věděl, co říct, jak si posluchače získat. Potom se ale bodyguard začal opět věnovat svým povinnostem. Očima bedlivě prohledával dav a pátral po známkách čehokoli neobvyklého.
Najednou se mu ve vysílačce ozval hlas některého z agentů, jenž naléhavě zakřičel: „Zbraň!“
Larsen okamžitě instinktivně skočil na prezidenta. Strhl ho na zem právě v momentě, kdy kulka prosvištěla místem, kde měl Daniel ještě před chvílí hlavu.
Skončili vleže na zemi. Paul zakrýval prezidenta vlastním tělem, aby ho útočník nemohl další ranou zasáhnout, a čekali, až ostatní agenti atentátníka zneškodní.
Daniel si ani pořádně nestačil uvědomit, co se děje, v jednu chvíli stál na pódiu a mluvil a najednou po něm Paul skočil a shodil ho na zem. Uslyšel kulku, která ho jen o kousek minula, a zmateně se podíval Larsenovi do očí. Agentův výraz prozrazoval velké obavy a ty zaznívaly i z tónu jeho hlasu, když se Walshe tiše zeptal: „Danny, jsi v pořádku?“
Prezident se stále díval Paulovi do očí, které na něj upřeně koukaly a snažily se z jeho pohledu určit Walshův stav, a znovu si uvědomil, jak moc svého bodyguarda miluje. Nechce o něj v žádném případě přijít. A pomalu mu také začínalo docházet, že mu agent právě zachránil život.
Beze slova přikývl, aby Paula ujistil, že se mu nic nestalo. Potom se však rozhodl využít zvýšené hladiny endorfinů u nich obou a zariskoval. Rukou, která byla nyní Paulovým tělem skryta a diváci ji nemohli vidět, zlehka a nenápadně, ale dost na to, aby to bodyguard zaznamenal, přejel po agentově boku. Tak, aby Paul pochopil, že je úplně všechno v pořádku. Věděl, že mu dojde, co to znamená.
Paul se nejdříve bál, jestli se Dannymu něco nestalo, ale z jeho pohledu poznal, že mu nic není. Naopak, když ho prezident ještě sotva postřehnutelně pohladil, pochopil význam toho gesta. Daniel ho chce zpátky a celou tu záležitost se Seanem a i s Kate je nejspíš ochoten zapomenout! Šťastně se na svého přítele pod sebou usmál a on mu oplatil stejně. Vypadalo to, že vše snad zas bude v pořádku.
Nemohl se ale nyní zabývat tímhle, teď musel vyřešit pokus o atentát na prezidenta Spojených států.
Hale se mu po pár vteřinách ozval vysílačkou a hlásil, že útočníka právě zneškodnili a nyní mu nasazují pouta.
Rozhlédl se kolem a zjistil, že další agenti se kolem něj a Dannyho zatím dávno shromáždili, aby Walshe všichni kryli vlastním tělem, a zbytek agentů ještě prohlíží okolí. Nemohli si být jisti, jestli někde není další atentátník. Slezl tedy ze svého teď snad již znovu přítele a rychle mu pomohl na nohy, aby odtamtud zmizeli.
Spěšně prezidenta i s první dámou dovedli k přistavené opancéřované limuzíně a zamířili na letiště. Letadlo již bylo připraveno k okamžitému odletu, takže jen nastoupili a za chvíli už byli ve vzduchu. Další vyšetřování se povede v Americe a někteří agenti tam už zůstali, aby pomohli FBI s vyšetřováním přímo na místě, oni ale teď museli hlavně odvézt prezidenta z Mexika.
V letadle si Paul konečně oddychl. Byl pro tyhle situace sice vycvičený, ale stejně měl obrovský strach. Při pomyšlení, že před chvilkou o svého partnera málem přišel, se mu teď úplně rozklepaly ruce. Stačil jeden malý okamžik, stačilo, aby nezareagoval tak rychle, a Danny by teď byl mrtvý.
Naštěstí se to podařilo, Walshovi se nic nestalo a teď už pojedou domů.
Když se trochu uklidnil, rozhodl se vydat za Walshem, aby zjistil, jak to snáší on, a aby ho případně mohl trochu povzbudit. Hlavně s ním však musel probrat, co ještě se na tom pódiu dnes stalo. Vážně ho Danny chce zpět?
Zastavil se před dveřmi Danielova soukromého pokoje a zaklepal. Věděl, že je tam s ním zrovna i jeho žena a ta by asi neocenila, kdyby vešel bez klepání, jak je za jiných okolností zvyklý. Na vyzvání vstoupil dovnitř a uviděl tam Daniela s Jennifer, oba ještě velmi roztřesené.
Když ho spatřili, Walshův obličej se úplně rozzářil a stres byl najednou zcela pryč, ale jeho žena se zatvářila velmi naštvaně. Jenže to v tuhle chvíli Larsena vůbec nezajímalo. Šlo mu jen o Dannyho zdraví a o to, jestli se dají opět dohromady, nebo ne. Takže její pohled ignoroval a nemínil odejít, pokud ho o to nepožádá sám Daniel. Tázavě se na svého přítele podíval a on mu k Larsenově úlevě s úsměvem na rtech pokynul, aby zůstal. Potom Walsh požádal svou ženu, aby je nechala o samotě a ona tak kupodivu nakonec neochotně učinila. Paul však věřil, že to bylo nejspíš jen proto, že nechtěla vidět, co se mezi nimi bude dít. Netušil, jaké perverznosti si ona může představovat, ale byl si jistý, že její fantazie je velmi bohatá. Jenže to ho nyní nezajímalo. Teď chtěl jen odpověď na tu nejdůležitější otázku – budou s Dannym opět pár?
Počkal, až se za Jennifer zavřou dveře a potom s obavami prezidentovi tuto otázku položil. K jeho úlevě Daniel odpověděl: „To víš, že jo, Paule. Moc tě miluju a našeho rozchodu už pár dní lituju, jen jsem nevěděl, jak ti to říct, protože jsem pořád netušil, jestli mě chceš ty. A vlastně to nevím jistě pořád,“ podíval se na něj se špatně skrývanou nadějí.
„Danny, proboha, to víš, že tě chci zpátky, tos nevěděl? Chci to úplně celou dobu, ale byl jsi pořád tak naštvaný, že jsem si vážně myslel, že ty už to nechceš.“
„Já vím, choval jsem se jako pitomec. Promiň, za to svoje chování se ti fakt moc omlouvám. Nevím, co se to se mnou stalo. Představa, že máš někoho jiného, mě zkrátka dohání k nepříčetnosti, ale slibuju, že příště se tě nejdřív zeptám, jak to opravdu bylo, než dojdu k nějakým závěrům. A teď chci slyšet jen čistou pravdu, Paule, nic jiného. Opravdu jsi mi s nikým nezahýbal?“
„To bych nikdy za nic na světě neudělal! Víš, já se Seanem chodil…“
Větu už ale nedokončil, Daniel se na něj v ten moment vrhl a políbil ho. S veškerou vášní a chtíčem, který v sobě tolik dní musel zadržovat. Vždyť spolu neměli sex čtyři dny! Kdo by nebyl frustrovaný?
Larsen si najednou uvědomil, že on sám začíná být také velmi vzrušený. Rychle z Daniela shodil sako a potom sáhl do kapsy svého vlastního obleku.
Najednou Walsh uslyšel cvaknutí a s údivem zjistil, že mu Paul spoutal ruku. Přerušil polibek a podíval se na své zápěstí. K jeho překvapení na něm visela pouta, a dokonce ta od něj! Když se na ně zadíval zblízka, našel na nich vyryto P&D, přesně, jak to nechal vyrýt na želízka, která dal Paulovi k narozeninám.
„To mi chceš říct, že to jsou ta pouta ode mě?“ Nemohl tomu uvěřit. Proč by je nosil, když se navíc již před třemi dny rozešli?
„Jasně, že to jsou ta od tebe,“ usmál se agent. „Nosím je u sebe pořád.“
„Počkej, a jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml, když jsem ti sundaval sako?“
„Protože je balím do kapesníku, aby nechrastila, ale je to dárek od tebe, tak je mám u sebe pořád.“
To Daniela dojalo. Larsen ho natolik miluje, že u sebe neustále nosí dárek od něj! A dokonce i po rozchodu. Musí mu na něm opravdu hodně záležet.
Paul si všiml dojetí svého přítele a něžně ho pohladil po tváři. Potom se k Dannymu sklonil, znovu ho políbil a zároveň ho nepřestával po celou tu dobu po tváři hladit.
Když se oba po chvíli již uklidnili a zcela se vžili do polibku, jemně během líbání dostrkal prezidenta až k posteli a tam ho pak na postel shodil. Sundal mu boty, vzápětí i sobě, a vlezl si k němu. Chytil Danielovu ruku s pouty a položil mu ji za hlavu, až se dotýkala kovového čela postele. Ujistil se, že jeho přítel proti tomu nic nemá, a potom přidal i druhou ruku, až Danny skončil ke konstrukci připoutaný.
Tohle bylo přesně to, po čem Paul toužil a co mu chybělo. Tyhle intimní chvilky s Danielem. Je pravda, že Walshe dnes vlastně svázal poprvé a on jeho zatím také jen jednou, v den, kdy mu pouta dal. Ale již v počátcích svého vztahu se spolu bavili o různých praktikách a oba dva se shodli na tom, že proti spoutání rukou a případně i poněkud hrubějšímu sexu nic nemají. On sám sice již několikrát při sexu spoutaný byl, hlavně se Seanem, ale pro Daniela to dnes bylo poprvé, tak se nejdřív museli přesvědčit, kam až mohou zajít. Navíc si nebyl úplně jistý, jestli pro Walshovu první zkušenost s bondáží vybral tu správnou chvíli. Před třemi dny mu prezident přeci řekl, že mu již nevěří, a právě v těchto situacích je absolutní důvěra v partnera naprosto nezbytná. Proto se nejdřív na Walshe podíval a vážně se ho zeptal: „Dobrý, Danny? Věříš mi?“
Daniel opětoval jeho pohled a s očima zastřenýma potlačovanou vášní odpověděl: „To víš, že jo. Proč bych ti neměl věřit, když jsi mi před chvílí zachránil život?“
Paul v jeho tváři bedlivě pátral po jakékoli známce nepohodlí a pokusil se mu odpovědět: „No, víš, tehdy jak ses se mnou rozešel, řekl jsi…“
Už ale neměl šanci větu dokončit, protože Walsh bleskurychle omotal své nohy kolem jeho trupu, přitáhl si ho na sebe a hladově ho políbil.
Bodyguard pochopil, co to znamená, přesto se ale rozhodl veškeré Danielovy reakce velmi pečlivě hlídat. Pak ho napadlo, že pro Dannyho to bude mnohem zajímavější, pokud bude skutečně dosti vzrušený. Ještě víc než je teď, pomyslel si pobaveně, když pod sebou cítil bouli ve Walshových kalhotách. Chvíli přemýšlel, jaká taktika by byla nejvhodnější, když vtom ho něco napadlo.
Trochu se zvedl a zůstal na Danielovi obkročmo sedět, schválně tak, aby byl přesně na milencově klíně a mohl ho tak případnými občasnými pohyby pánví provokovat. Potom mu začal velice pomalu a pečlivě rozepínat knoflíčky košile, načež se z prezidentova hrdla ozval frustrovaný vzlyk a jeho ruce sebou v poutech zaškubaly. Musel ale držet, neměl pod Paulem šanci se pohnout. Zdviháním pánve a hlasitým vzdycháním dával však dostatečně najevo, že se mu to moc líbí a se spoutáním skutečně nemá problém.
Agent tedy pokračoval, rozepnul poslední dva knoflíky a zlehka přejel bříšky prstů po Dannyho hrudi. Úplně cítil, jak se pod ním jeho přítel celý chvěje a že by chtěl, aby Larsen již postoupil dále, ale to on neudělá, dnes si tu situaci hodlá zatraceně užít. Pomalu zavrtěl boky na jeho klíně a přitom ukazováčkem kopíroval prezidentovu hrudní kost. Potom pokračoval dále, dolů až k pupíku, za což byl odměněn hodně hlasitým výkřikem a pobídkou k další činnosti. Místo vyslyšení prosby ale přestal, měl v úmyslu Walshe podráždit ještě více.
Zůstal na něm sedět a začal si pomalu sundavat sako a potom i košili. Se smyslným výrazem na tváři si dráždivě rozepínal jeden knoflíček za druhým a občas pohnul pánví. Viděl, že Daniel má problém se ovládat a jasně pod sebou cítil jeho tvrdou erekci a to se mu moc líbilo. Rozepnul si kalhoty. Danny to uvítal dalším hlasitým stenem a povzbuzením, aby zrychlil tempo a konečně ho přestal týrat. On na to ale nereagoval a dále se pomalu svlékal, až nakonec u svého milence seděl zcela nahý. Svlékl rychle i jeho a roztáhl prezidentovy pokrčené nohy, tak aby měl na agenta nerušený výhled, a sám si před ním dřepl na paty.
Když obemknul prsty svůj penis, Walshovy oči se rozšířily příjemným překvapením.
Pokračoval v pomalém tření své erekce a přitom nespouštěl oči z prezidenta. Pozoroval, jak rád by Paulův penis hladil sám, jenže on mu to nedovolil, což bylo svým způsobem ještě více vzrušující pro ně pro oba. Prezidentovy zorničky byly rozšířené natolik, že jeho světle modré oči najednou působily dojmem, že jsou úplně tmavé, upřeně pozoroval agentův penis a každou chvíli si mimoděk olízl rty, jako by přemýšlel nad tím, že chce mít bodyguardovu erekci ve svých ústech.
Larsen se nadále uspokojoval sám a snažil se vydržet co nejdéle, ale pohled na svíjejícího se a nadmíru vzrušeného Daniela byl tak moc svůdný, že on sám se nezastavitelně blížil orgasmu. Dostal však další nápad. Rychle se k Walshovi naklonil blíže, až byl téměř mezi prezidentovými koleny, a za pár vteřin s hlasitým výkřikem vyvrcholil. Jeho semeno při tom pokrylo Walshův podbřišek a pravý bok, přesně jak plánoval.
Chvíli trvalo, než popadl dech, potom se mu však podařilo konečně zaostřit pohled na svého přítele a musel v duchu Dannyho obdivovat, že tak dlouho vydržel. Z jeho očí bylo jasně poznat, kolik sebeovládání ho to stálo a jak moc je vzrušený.
Naklonil se nad něj a s nejvíce svůdným pohledem do Dannyho očí, jakého byl schopen, začal své semeno z prezidenta slízávat. Věděl, že pro Walshe je tohle ta nejvíce erotická věc, jakou si jen dokázal představit. Prezident miloval lízání obecně, neskutečně ho vzrušovalo, ale jak bodyguard již zjistil, lízání semene byla ještě naprosto jiná úroveň. Vždy, když slízával své nebo Danielovo semeno, jedno, z jaké části jeho nebo svého těla, nejmocnější muž světa se pod ním celý třásl vzrušením a již během prvních pár vteřin přicházel o veškeré zbytky své sebekontroly. A to bylo přesně to, čeho chtěl dosáhnout i teď.
Nejdříve se jazykem dotkl jeho boku a s potěšením zaregistroval, jak Daniel sykl a celý se znovu zachvěl. To ho potěšilo a zároveň pobídlo k dalšímu pokračování. Celý bok důkladně olízal a vyčistil od každé kapky svého semene a potom se po cestičce svého spermatu pomalu přesouval až na partnerův podbřišek. Daniel už vypadal, že kvůli Paulovi teď vážně přijde o rozum. Byl při tom tak neskutečně sexy!
V momentě, kdy se Larsenův jazyk zvedl z jeho podbřišku a najednou se dotkl špičky ztopořeného penisu, Walsh zoufale vykřikl a nařídil agentovi, aby v žádném případě nepřestával.
Bodyguard na to zcela samozřejmě a bez přemýšlení zareagoval tak, že okamžitě přestal.
Dost se bavil prezidentovým vyčítavým a naprosto frustrovaným výrazem a rozhodl se to ještě vylepšit. Posadil se naproti Dannymu tak, aby na něj dobře viděl, a podíval se mu zpříma do očí: „Myslím, že za to, co jsme si za poslední dny prožili, můžeš jen ty a tvoje žárlivost. Takže si jen zasloužíš, abych tě teď trochu potrestal.“
„Cože? No tak, Paule! Vždyť jsme spolu nespali už jakou dobu, to ti nestačí, jak jsi mě mučil doteď?“
„Hm…nestačí,“ zašeptal mu Larsen do ucha, když si na svého milence lehl. Jazykem mu přejel po hraně ucha až dolů k lalůčku, kam ho jemně kousnul, za což si vysloužil zoufalé zaskučení.
Potom pokračoval dále na krk a na tepnu. Tu opět nejdříve celou přejel jazykem a pak zničehonic skousl. Hodně.
Walsh zasykl bolestí. Něco takového mu ještě nikdo neudělal. Nejdříve to bylo nepříjemné, nepatřil k lidem, kteří si užívají bolest. Ale potom, když nad tím uvažoval, dospěl k závěru, že proti takovému občasnému kousnutí nic nemá, hlavně pokud příště nebude až tak silné. Znal sice i mnohem lepší a více vzrušující věci, ale proč občas neudělat i tohle, když mu to není úplně nepříjemné. Musí to potom Paulovi říct. Teď ale nemohl, už byl ve stadiu, kdy jen odevzdaně čekal, co jeho bodyguard bude dělat dále, a doufal, že ho brzy konečně zbaví jeho utrpení a dovolí mu dosáhnout vyvrcholení, po kterém tolik toužil.
A musel uznat, že to, co Paul dělal dále, také rozhodně nebylo vůbec špatné. Agent se totiž začal svým jazykem po chvíli věnovat prezidentově bradavce. Tentokrát však zvolil jinou strategii než obyčejně. Místo obvyklého nabrání celé bradavky mezi rty a jejího sání po ní teď jen rychle kmital jazykem sem a tam, což nyní působilo na Dannyho ještě víc a během chvilky znovu křičel vzrušením a hlasitě pobízel svého přítele k pokračování.
Paul se touto Danielovo reakcí více než bavil. Dost mu lichotilo, že svého partnera takhle vzrušuje, a zároveň mu připadalo velmi vtipné, jak se prezident snaží ovládat, ale vůbec mu to nejde. Vidět svíjejícího se a vzdychajícího Dannyho bylo skutečně velmi stimulující.
Rozhodl se tedy už ho konečně dále netrápit a prstem začal dráždit jeho otvor. Potom sáhl do nočního stolku, kam si také již před několika měsíci s Danielem jeden lubrikant schovali. Vyndal odtamtud tubu a trochu gelu si vymáčkl na prst. Ten poté zasunul do prezidentova otvoru a začal jím opatrně pohybovat uvnitř svého přítele.
Nepatrně zavadil o jeho prostatu, čímž si vysloužil další hlasitý výkřik. V momentě, kdy do jeho otvoru již ale zasunul druhý prst a prostaty se dotkl o malinko silněji, prezident to už nevydržel, svaly kolem Paulových prstů se sevřely a jeho tělo se začalo zmítat ve velmi bouřlivém orgasmu.
Agent potěšeně sledoval, jak se milencův zamlžený a zasněný pohled pomalu dostává do normálu a dech se mu zklidňuje. Prsty z něj však dosud stále nevyndal. Nehýbal s nimi, ale měl je v něm. Počkal ještě pár sekund, aby se Walsh opravdu uklidnil, a potom ho uvnitř začal znovu dráždit. Walshova erekce se velmi rychle vrátila a po chvíli opět hodně nahlas vzdychal a zmítal sebou. Paul snad nikdy ve svém životě neviděl nic víc sexy než pohled na Daniela pod ním právě teď. Bylo mu jasné, že ani jeden z nich to již dlouho nevydrží, tak do Dannyho rychle ještě na okamžik přidal třetí prst, aby ho pořádně připravil, a potom prsty vytáhl, čímž si vysloužil jeho opravdu velmi zklamané zamumlání. Toho si ale nevšímal, znovu vzal do rukou lubrikant a potřel si jím penis.
Pak do něj konečně vstoupil. Pomalým tempem se tentokrát nezdržoval, oba již byli vzrušení více než dost, tak začal rovnou přirážet velmi rychle, až za chvíli byli oba celí zpocení a zadýchaní a opět se blížili k orgasmu.
V ten moment si Larsen uvědomil, že by mohl zkusit ještě jednu věc. Uvolnil se a snažil se svůj orgasmus co nejvíce oddálit, ale zároveň nepřestat přirážet a pozorně sledovat Dannyho reakce. Když viděl, že se bude blížit vrcholu, Paul mu zkusmo přiložil dlaň na ústa, aby mu poněkud ztížil dýchání. Ale jen na pár vteřin, potom ruku dal pryč a pokoušel se z milencova obličeje odhadnout, jestli se mu to líbilo, nebo ne. Jemu samotnému se moc líbilo, když ho na střední škole takhle dusil jeho první kluk, Steve. Líbilo se mu být pod absolutní kontrolou někoho, komu tolik důvěřoval. Při téhle praktice navíc dochází k intenzivnějšímu a silnějšímu propojení s partnerem, než kdy jindy, a to ho na tom vzrušovalo úplně nejvíc. Ten způsob komunikace a to vnímání i těch nejpatrnějších signálů mezi ním a Stevem v těchto případech bývalo natolik silné, že často oba dva dosáhli orgasmu téměř jen kvůli tomu.
Chtěl něco takového zažívat i s Dannym. Věděl, že takové spojení nevznikne hned napoprvé, protože se nejdříve musí dostatečně vyvinout důvěra mezi oběma partnery, ale kdyby se Danielovi tato praktika také líbila, měl pocit, že pouto, které by mezi nimi mohlo časem vzniknout, by bylo ještě mnohem silnější než to se Stevem, protože s prezidentem se opravdu hluboce milovali. Díky tomu se ještě více soustředili navzájem na své pocity během sexu a celé by to tak mohlo být ještě intenzivnější než tehdy se Stevem.
Proto musí zkusit, jak na tento druh sexu bude Walsh reagovat. Samozřejmě, pokud se mu to nebude líbit, tak to dělat již nikdy nemusí, ale bylo by skvělé si takové pouto vybudovat.
Prezident vypadal poněkud zmatený, ale zjevně nijak naštvaný nebo znechucený. Tak se to agent rozhodl zkusit znovu. Bez toho, aby přestal přirážet, k němu ruku znovu přiblížil a čekal, jestli Daniel hlavou uhne, nebo mu naznačí, že může pokračovat. Walsh nepatrně přikývl a tak se mu během okamžiku opět začalo nedostávat dechu. Tentokrát mu Paul zakryl dlaní ústa a zároveň mu zacpal i nos, aby opravdu nemohl chvíli dýchat. Ale po krátkém okamžiku ho opět pustil a nechal párkrát nadechnout.
Daniel nejdříve nevěděl, co si má o téhle praktice myslet. Když mu jeho přítel najednou zakryl ústa, nevěděl, co se děje, a na malý moment byl opravdu zmatený a možná i trochu vystrašený Paulovým chováním. Když mu ale agent dříve, než si stihl tohle všechno uvědomit, dlaň z úst opět sundal a zjevně čekal na jeho reakci, pochopil, že to opět bude některá z praktik, kterou jeho bodyguard nejspíše zkoušel. Se Seanem nebo nějakým jiným přítelem nebo přítelkyní. Vlastně ani netušil, kolik milenců před ním Paul měl a co s nimi všechno opravdu dělal, ale momentálně neměl chuť ani příležitost něco takového řešit. Larsen mu znovu přikládal ruku k ústům. Uvědomil si, že agent čeká, jestli uhne, nebo ne. Věděl, že by mu nikdy neudělal nic, o čem by nevěděl, že je dobré, tak tedy kývl a nechal ho to udělat podruhé. Tentokrát mu však Paul již neumožnil žádný přísun kyslíku, což bylo ještě zvláštnější, ale když se uvolnil a začal se opět soustředit spíše na to, co nyní jeho bodyguard provádí uvnitř něj, než na svoji instinktivní chuť se nadechnout, zjistil, že je to dobré a nevadí mu to. Naopak díky svému soustředění nyní mnohem silněji cítil, co uvnitř něj Larsen dělá. Ten z něj ruku opět po pár vteřinách znovu sundal a čekal na jeho reakci.
Daniel se zhluboka nadechl, aby doplnil do plic vzduch, a potom svému milenci naznačil, že mu tato praktika nepříjemná není, čímž ho vlastně pobídl, aby to zkusil znovu.
Agent neváhal a začal Dannyho opět dusit, tentokrát však viděl, že prezident je jen krůček od toho, aby orgasmu již skutečně dosáhl, tak mu pusu přikryl pořádně a nos zacpal také. Nyní již na delší dobu. Pevně mu dlaní navíc přitlačil hlavu dolů, aby celý na posteli ležel a nemohl se moc hýbat, a začal přirážet ještě rychleji a nepřestával bedlivě svého milence sledovat, aby poznal, kdyby se již opravdu potřeboval nadechnout. K tomu ale již nedošlo, za pár vteřin prezident do jeho ruky hodně zprudka vydechl, tělo se mu zmítalo v křečích a z jeho erekce začalo znovu silně stříkat sperma.
Larsen byl rád, že s dušením Walsh problém neměl, pustil ho, dovolil mu se znovu pořádně nadechnout a začal se věnovat svému vlastnímu vyvrcholení. Dlouho to ale netrvalo, orgasmu se celou dobu bránil jen silou vůle a když nyní viděl Daniela, jak dosahuje vyvrcholení on, po pár přírazech dosáhl orgasmu sám. Bylo to takové, jak si pamatoval. To, jak celou dobu pozorně Dannyho sledoval, aby poznal, jestli ho už má nechat nadechnout, a aby dokázal odhadnout, kdy už dosáhne orgasmu, aby mu hlavně v té době neumožnil nový přísun kyslíku, bylo nadmíru stimulující.
Opatrně z prezidenta penis vyndal a vyčerpaně se na něj zhroutil. Chvilku na něm jen tak ležel a objímal ho, zatímco oba lapali po dechu, ale za okamžik sáhl pro klíčky od pout a Walshe pustil. Ten si ho na sebe okamžitě znovu přitáhl a začal ho velmi vášnivě líbat. Oba muži na sobě dlouhou dobu jen leželi a objímali se, zadýchaní, zpocení, unavení a velmi šťastní, že zas mají toho druhého zpátky.
Potom se ale konečně zvedli a vydali se společně do sprchy, jež byla naštěstí součástí tohoto pokoje, takže je nikdo neviděl. Vešli dovnitř a oba vlezli do sprchy, načež na ně Daniel pustil proud teplé vody a když se důkladně namočili (Paulovi samozřejmě namočil i hlavu, když už byla ta příležitost), začal svého přítele velice pečlivě mydlit a umývat, úplně všude. Přestal, až když si všimnul Larsenovy rostoucí erekce. V ten moment si agent také namydlil ruce a začal důkladně omývat pro změnu on Dannyho. Pak si ze sebe navzájem spláchli mýdlo a vylezli ze sprchy ven, aby se mohli usušit.
Po sprše se příjemně unavení a čistí pro jistotu zas oblékli, kdyby je někdo sháněl, a Paul se posadil na postel. Daniel si ihned k němu lehl, položil mu hlavu do klína a rozhodl se, že teď se ho konečně zeptá na všechno o tom Seanovi. Teď by to už měl zvládnout, když ví, že Larsen ho s ním skutečně nepodváděl.
Proto mu položil tu nejpalčivější otázku: „Paule, a jak dlouho jsi s tím Seanem chodil?“
Agent chvíli váhal a potom mu s obavami odpověděl: „Půl roku. Jsi naštvanej?“
Prezident se nad tím zamyslel a řekl: „No…to znamená, že se mnou jsi dvakrát tak dlouho… Takže mě máš radši, než jsi měl jeho?“
Bodyguard zmateně prsty zajel do Danielových vlasů, pořádně ho rozcuchal, a potom řekl: „Jasně, že tě mám mnohem radši než jeho, to je přece samozřejmé. Miluju tebe, Danny, ne jeho.“
Walshe tato věta zahřála na prsou. Bylo to krásné, slyšet od Paula tohle. Ulevilo se mu, že Larsenovi záleží skutečně více na něm a miluje právě jeho. Ale miloval dříve i Seana?
„Myslel jsem si, že jo, ale láska to nebyla, spíš to byla fyzická přitažlivost.“
„To ti připadal až tak sexy?“
„Jo, sexy byl hodně, a musíš uznat, že pořád opravdu je. Všiml jsem si, jak ses na něj koukal.“
Prezident si odpověď promýšlel, pravda byla, že Sean skutečně velmi přitažlivý je, to si připustit musel. Ale bylo mu velmi nepříjemné pomyšlení, že jeho příteli mohl také někdo jiný než on připadat sexy. Navíc evidentně velmi sexy. Jak tedy Paulovi ve srovnání se Seanem musí připadat on?
„A já ti připadám sexy?“
„Ty, Danny? To si piš, že jo! Jsi hodně přitažlivý, to jsem si říkal už dávno předtím, než jsem ti nabídl, že to spolu můžeme zkusit. A co spolu chodíme, líbíš se mi víc a víc. Dokážeš mě dostat do varu během pár vteřin bez toho, aby ses vůbec snažil. Třeba i při projevech na veřejnosti, jako třeba dneska.“
„Počkej, fakt? A čím tě proboha tak dostávám během projevů?“
„To se těžko popisuje. To, jak umíš ovládnout dav a přesvědčit je, aby tě poslouchali, ten způsob, jakým stojíš…“
„Aha…,“ dostal ze sebe Walsh. To bylo to jediné, na co se zmohl. Něco takového vůbec nečekal. Nikdy si nemyslel, že by mohl někomu připadat nějak zvlášť přitažlivý, natož tohle. „Ale jak podle tebe stojím, když se ti to tak líbí? Mně připadá, že stojím úplně normálně.“
„To nejde takhle říct, Danny. Ale když budeš chtít, někdy až to zas uděláš, ti dám nenápadně znamení, že to je ono, jo?“
Daniel se musel pousmát představě, jak na něj na pódiu před tisíci lidmi najednou šéf jeho ochranky zavolá: „Tohle je ten tvůj postoj, Danny!“ Nakonec však souhlasil. Bylo mu jasné, že Larsen si nějaký způsob najde, jak to udělat.
Pak si vzpomněl ještě na jednu věc ohledně Seana, která mu vrtala hlavou a na kterou se chtěl zeptat. Většina párů, když spolu je již půl roku, se k sobě tou dobou již nastěhuje. Bylo to tak i u nich?
Moc se bál, co mu Paul odpoví, a jeho obavy se vyplnily, když agent odpověděl: „Jo, žili jsme spolu.“
Walsh nečekal, jak moc ho tahle informace zasáhne. Samozřejmě by bylo pošetilé myslet si, že před ním Paul s nikým nežil. A viděl, že Paul byl ze Seana úplně mimo. Bylo jen logické, že když spolu byli půl roku, nějakou dobu spolu i žili. Jenže i tak ho velice mrzelo, že Sean měl tu jedinou věc, kterou jemu Larsen dát nemůže. Moc by také chtěl mít příležitost každou noc vedle Paula usínat a ráno se vedle něj probouzet, moci ho kdykoli pohladit, políbit…
Nakonec, když se trochu vzpamatoval, se zeptal na tu nejlogičtější další otázku: „A jak dlouho jste spolu bydleli?“
Bylo vidět, že Paul váhá, jak odpovědět.
„Můžeš mi říct pravdu, Paule.“
„Tři měsíce. Pak jsem ho vykopnul.“ Agent se trochu posunul, sehnul se dolů a znovu prezidenta políbil. Pak se mu podíval hluboko do očí a něžně zašeptal: „Teď to nejde, ale slibuju, že jak ti skončí volební období, budeme žít spolu. Ať si o tom každý myslí, co chce. Jo?“ Jako by mu četl myšlenky.
Daniel se šťastně usmál, popadl svého milence zezadu za hlavu a tentokrát on políbil jeho. Velmi vášnivě a spontánně. Byl moc rád, že jeho bodyguard to s ním myslí vážně a chce s ním žít. Už dříve se na tomto plánu sice domluvili, ale byl rád, že ho Larsen ujistil, že i po hádkách, které v poslední době měli, s tím pořád počítá.
Potom si ale na něco vzpomněl: „Počkej, tys říkal, žes ho nakonec vykopnul?
„Jo, vykopnul. Už jsem to s ním nemohl vydržet, egoistou jedním nafintěným.“
„Co?“
„No, víš, panu doktoru Carterovi šlo pořád jen o to, aby mu všichni dávali najevo, že on je ten nejdůležitější a nejatraktivnější a nejlepší ze všech. Myslel si, že je po všech stránkách dokonalý.“
„To mi musíš vysvětlit. On se k tobě choval nějak hnusně?“
„Stručně řečeno – jo. Všechno muselo být po jeho, doma na nic nesáhnul, já uklízel, vařil, nakupoval… Mimochodem, tehdy se ten byt jenom lesknul. Fakt jsme tam měli perfektní pořádek.“
„Takže úplně veškerá práce byla na tobě a on se jen válel? Ale tehdy už jsi vlastně musel dělat v mojí ochrance, ne?“
„Jo, se Seanem jsme se dali dohromady nějak právě tou dobou, co jsem začal pracovat s tebou. A všechno jsem dělal já, bylo to hodně těžké, hlavně když jsem měl novou a takhle náročnou práci, na směny, a on čekal, až přijdu, abych mu nakoupil a umyl nádobí.“
„Cože? To přeci není možné. A co za práci měl on?“
„Je vysokoškolský učitel.“
„Ale vždyť ta práce vážně není ani zdaleka tak náročná jako ta tvoje.“
„Jo, to není.“
„A když je doktor…to učí na medicíně?“
„Ne, je doktor filozofie, učí, teda aspoň učil, na filozofické fakultě.“
„Ale to přece není zas tak moc náročná práce. Jasně, náročná je, ale prostě v porovnání s tou tvojí… Ale vymyslel on zas někdy, třeba o víkendu, nějaké překvapení pro tebe, za to, žes doma všechno dělal jen ty a vlastně ses o něj staral. Bylo pro tebe občas přichystané nějaké překvapení, alespoň koupená pizza a večeře při svíčkách a vínu, ne?“
„Blázníš, Danny? Ani náhodou, žádné milé překvapení od něj nikdy nebylo, ani normální poděkování za to, že jsem mu uvařil nebo tak.“
„Ale aspoň se k tobě teda choval moc hezky a dával ti najevo, že tě miluje?“
„Vůbec. Choval se ke mně jako ke sluhovi, při sexu se staral jen o sebe a co se týká zamilovanosti, tak to fakt ne. Nikdy do mě zamilovaný nebyl.“
„No…ale…jak jsi s ním teda mohl žít? A tak dlouho? Vždyť to byl normální hajzl, který tě jen využíval!“
„Víš, to se těžko vysvětluje. Tehdy jsem to prostě tak nevnímal, byl jsem do něj poblázněný, protože byl tak sexy, říkal jsem si, jak mi takhle přitažlivého chlapa všichni závidí. Byl jsem ochotný prostě mu něco tolerovat za to, že se mnou je. Nedokážu to popsat, ale na jednu stranu to jeho trochu egoistické a arogantní chování sexy opravdu bylo. Hodně. Jenom by se tak nemusel tolik chovat i ke mně. A co se týká toho, jak se ke mně choval a že do mě nebyl zamilovaný…to vidím až teď s odstupem času. Tehdy sem byl blbej. Byl jsem vděčný za to, že je takový chlap vůbec ochotný se mnou žít, a koukal jsem na něj jak na svatý obrázek.“
„Tohle já asi nikdy nedokážu pochopit.“
„Jo, já taky ne. Kdy mě třeba opravdu naštval, to bylo jednou, kdy jsem za ním přijel ho vyzvednout do práce a on se zrovna bavil s kolegy před školou. A já automaticky předpokládal, že mě jim představí jako svého partnera. Šel jsem tedy, chytil ho kolem pasu, políbil ho na tvář a čekal, že mě představí. On mi ale místo toho před nimi vrazil facku a začal na mě křičet, co si to dovoluju. Kolegům tvrdil, že netuší, kdo jsem. Nasedl do auta a odjel, mě tam nechal.“
„Cože?! A to ses s ním tehdy rozešel?“
„Ne, tehdy ještě ne. Nechápu, proč. Byl jsem naštvaný, ale zase jsem se rozhodl mu to tolerovat. Až později mi s ním došla trpělivost a během jedné hádky jsem ho chytil za paži a vyhodil ho z bytu.“
„No… Hlavně doufej, že už ho nikdy neuvidím, protože tím, že se k tobě choval jak ke kusu hadru, mě fakt naštval.“
Tomu se Paul musel v duchu pousmát. Byl si jistý, že Daniel by tuto svou výhružku vážně splnil, impulzivní na to je dost, a zjevně i dost zamilovaný, aby svého přítele bránil jakkoli a před kýmkoli, a to mu lichotilo. Ale na druhou stranu takovou situaci vážně nechtěl zažít. Nechtěl, aby se kvůli němu Danny s někým hádal, natož pral. I ty jeho hádky s Jennifer byly něco hrozného. Proto Walshe znovu pohladil po vlasech a chlácholivě řekl: „Klid, Danny, vážně. Bylo to tehdy moje rozhodnutí s ním žít. A navíc jsem ho vážně teď od té doby viděl poprvé, takže myslím, že ani ty už ho nepotkáš.“
„No dobře, ale kdyby jo, tak něco zažije.“
Agent už nevěděl, jak jinak ho umlčet a uklidnit, tak se k němu sklonil, pevně ho objal a znovu ho velmi hluboce políbil. Doufal, že teď již mezi nimi bude vše v pořádku.
Za chvíli už ale pokoj museli opustit, alespoň Paul. Bylo by to vážně podezřelé, kdyby spolu zůstali takhle zavření téměř po celou dobu letu.
Naposledy se tedy políbili, slíbili si, že ať pro to budou muset udělat cokoli, Larsen zůstane i po návratu šéfem ochranky, a potom agent odešel na zbytek letu mezi ostatní. Normálně by zůstal stát u Dannyho dveří, ale teď potřeboval, aby ho někdo viděl bez Walshe. Doufal, že si tak nikdo ničeho nevšimne a nepojme podezření, že byli spolu.
Dorazil do hlavní části letadla a našel tam většinu agentů, pár lidí z personálu a dokonce i Jennifer. Ta si neodpustila jeden nevraživý pohled jeho směrem. Ani se nedivil, muselo jí být úplně jasné, co asi těch pár hodin spolu zavření v pokoji dělali. Ale dnes mu připadalo, že ten pohled není až tolik nevraživý jako jindy, spíše trochu zkoumavý. Začínalo mu připadat, jako by tušila, co se mezi nimi teď posledních pár dní děje, a nyní přemýšlí, jestli se k sobě zas vrátili, nebo ne.
Z jeho úvah ho ale vytrhl agent Shani Parekh, který k němu nenápadně přistoupil a důvěrně mu sdělil: „Pane, škoda, že jste tu nebyl ještě tak před půl hodinou. První dáma i prezident na dvě hodiny zmizeli, museli si pěkně užívat. Všichni jsme se tomu tady smáli, že noc jim asi dneska nestačila.“
Paul se musel hodně ovládnout, aby se neprořekl. Nelíbilo se mu, že si všichni myslí, že Daniel spí s Jennifer, zvláště v okamžiku, kdy s ním spal sám. Ale potom si zas uvědomil, že o nich nikdo nesmí vědět a že jim ta záhadná Jennifeřina nepřítomnost dala perfektní alibi. Byl jí za to vlastně vděčný a bylo mu úplně jedno, jestli si v pokoji četla knížku nebo si to rozdávala třeba s kuchařem. Důležité je, že nikomu nebylo podezřelé, že on s Dannym zmizeli.
Proto na mladšího agenta kývl a zahrál na něj pobavený úsměv, jako že se tou historkou také velmi baví, a posadil se do nejbližšího sedadla.
Se svým chráněncem se setkal znovu až po přistání, těsně před vystupováním z letadla, kdy se všichni shromáždili u dveří a chystali se vystoupit. A v ten moment si něčeho všiml. Něčeho, na co už docela zapomněl, ale nyní to na něj doslova křičelo. Prezident měl na krku kousanec. Opravdu hodně výrazný a zjevně si ho ani nebyl vědom. Nejspíše se během letu nepotřeboval podívat do zrcadla. A agent sám si ho při jejich rozhovoru nevšiml, protože kousanec byl na takové straně krku, že ho nezaregistroval, když mu Daniel ležel v klíně. Co má teď ale dělat? Přede všemi říct: „Danny, zlato, během toho sexu jsem ti udělal pořádný kousanec na krku a jde to vidět?“
Ne. Nějak nenápadně ho upozornit. Ale jak? Před všemi těmi lidmi? To nejde provést. Než stihl něco vymyslet, letuška otevřela dveře letadla a bylo nutné, aby Walsh vystoupil. To bude průšvih. Ale nic jiného se nedá dělat. Snad ho žádný novinář neuvidí dostatečně zblízka, aby si něčeho všiml.
Daniel s Jennifer se chytili za ruce, společně vystoupili z letadla a jako vždy zamávali davu lidí, který nadšeně jásal a tleskal. Lidé byli od nich sice docela daleko a navíc je hlídali další agenti Tajné služby, ale stejně musel být Larsen ve střehu. Zvláště po tom, co se dnes stalo v Mexiku. Musel si přiznat, že z toho atentátu je stále ještě nervózní.
Zde se ale naštěstí žádná taková událost neopakovala. Bez komplikací nasedli do přistavených aut a odjeli do Bílého domu.
