Další dny již probíhaly v poklidu a tak, jak měly. Daniel pracoval, měl i pár důležitých vystoupení, protože se mu podařilo s agentem Williamsem domluvit na kompromisu snadněji, než s McCoyem, a hodně se věnoval svým dětem.
Jelikož si nemohli kvůli absenci Larsenova mobilního telefonu přes den ani napsat zprávu, byli spolu v kontaktu jen po večerech, kdy si volali přes Skype, což prezident po prožitých událostech dost nelibě nesl. Chápal však, že to jinak nejde, a jeho bodyguard mu slíbil, že si ihned po návratu do Států nový přístroj pořídí. Mezitím se mu Paul nedostatek kontaktu snažil vynahradit mimo jiné i sexem přes webkameru, který oba dva absolvovali poprvé, ale o to více si ho užili. A samozřejmě Walshe pravidelně informoval o vývoji ve vyšetřování. Bohužel se však nová stopa, kterou agenti FBI objevili v bodyguardově nepřítomnosti, ukázala jako falešná, žádný velký pokrok tedy podle Paulových slov zatím neučinili.
Oba sice věděli, že není bezpečné takové informace probírat přes Skype, ani provozovat přes webkameru sex, ale neměli momentálně jiný prostředek pro komunikaci a potřebovali se navzájem informovat o tom, co se děje. Navíc Daniel byl připojen přes zabezpečenou síť Bílého domu a Paul používal služební počítač Tajné služby se speciálním softwarem a vlastním datovým připojením k internetu. Také přeci nikdo neví, že mají založené na Skypu účty, takže je malá pravděpodobnost, že by někdo hledat speciálně je, a ještě pod zcela smyšlenými přezdívkami. Byla by tedy velká náhoda, kdyby se někdo naboural do jejich konverzace.
Pátý den od Larsenova propuštění měl Walsh schůzku s agentem McCoyem ohledně výpovědi, kterou mu minulý týden dal. McCoy stále trval na tom, že by měl Daniel svou výpověď vzít zpátky a dosadit ho na jeho bývalé místo. Byl to velice nepříjemný rozhovor a zrovna uprostřed jejich výměny názorů se najednou ozvalo zaklepání na dveře.
Prezident bez zájmu zakřičel: „Dále,“ a pokračoval v rozhovoru s bývalým zaměstnancem Tajné služby a jeho nástupcem, agentem Williamsem.
Dveře se otevřely a někdo vstoupil dovnitř, ale to Daniela vůbec nezajímalo. Byl příliš zabraný do debaty a ani se směrem ke dveřím nepodíval. Když však uslyšel důvěrně známý hlas, jak říká: „Dobrý den,“ šokem na chvíli přestal dýchat.
Co tu dělá? Vždyť má být v Mexiku!
Snažil se zakrýt obrovské rozrušení a adrenalin, proudící náhle celým jeho tělem, a chystal se odpovědět stejně. Pak si však uvědomil, že se dohodli si s Paulem začít veřejně tykat, tak se na něj otočil, usmál se a také ho pozdravil: „Ahoj, Paule, jsem moc rád, že jsi zpátky.“
V ten moment ale zaregistroval obrovskou modřinu táhnoucí se přes polovinu obličeje jeho přítele. Úplně se zhrozil. Přes webkameru tak špatně nevypadala. Určitě to Larsena musí hodně bolet. Až potom si všiml udivených pohledů agentů z Ústředí, kteří byli zjevně překvapeni jejich tykáním, ale vzhledem k tomu, že je již dávno McCoy slyšel si tykat, věřil, že udělali správně.
Hovor se tedy opět vrátil k výpovědi agenta McCoye a tomu, že on s ní samozřejmě nesouhlasil. Daniel se ale nyní už tak dobře nesoustředil a byl roztržitý. Chtěl jen být s Paulem po takové době a tom stresu, co prožil, o samotě.
Larsen si toho zjevně všiml, přešel k Danielovi blíže, stoupl si za něj a položil ruku na opěradlo prezidentovy židle. Walsh věděl, že to gesto neudělal jen kvůli němu, ale i kvůli sobě, že Paulovi chyběl stejně jako chyběl on jemu, ale i tak mu za to byl moc vděčný a konečně se trochu uvolnil a dokázal se zas soustředit na rozhovor s McCoyem a Williamsem.
Všiml si, že si oba agenti vyměnili překvapené pohledy, když viděli, jak blízcí si Paul s Danielem jsou, a že Larsen rozhodně nestál v pozici, kterou by jako bodyguard měl v těchto situacích zaujímat. Jenže to mu teď bylo úplně jedno. Potřeboval mít Paula u sebe, po tom, co prožíval, když si myslel, že je mrtvý, prostě potřeboval cítit jeho přítomnost. Ať si tedy myslí, že jsou přátelé. To je přeci jedno. A ohledně toho, že se nyní Larsen nechová jako bodyguard – vždyť není ve službě. Rozhodl se tedy jejich pohledy ignorovat a dál pokračovat v jednání, jako by se nic zvláštního nedělo.
Hlavně chtěl tu schůzku co nejrychleji ukončit, aby si konečně mohl s Paulem pořádně promluvit.
Když se prezidentovi podařilo zbavit se obou agentů z Ústředí, zabouchl za nimi dveře a vrhl se na svého partnera. Přimáčkl ho zdravou rukou na zeď a líbal ho, jako by se nemohl nasytit. Když už se ale vážně potřeboval nadechnout, konečně se od Larsena odpoutal a zadýchaně se zeptal: „Co tu děláš? Máš být v Mexiku, ne?“
„Zjistil jsem, že ta stopa fakt nikam nevede, tak už jsem se na to vykašlal a rozjel se domů.“
„A proč jsi mi to neřekl?“
„Chtěl jsem tě překvapit, miláčku. Ty nemáš radost?“
„Připadá ti, že nemám radost? Já bych řekl, že podle toho, jak jsem se na tebe vrhnul, je to úplně jasné.“
„Hele, to se chceš jen bavit? Já čekal, že třeba konečně budeme mít sex.“
„Hmmm... já nevím... to jako teď?“ Prezident naoko hrál, že je potřeba ho dobývat.
Dlouho to ale nevydržel. Popadl Paula a přirazil ho znovu ke zdi. V tom samém okamžiku ucítil agent v puse jeho jazyk a prezidentovu ruku na krku, tlačící ho ke zdi. Bože, tohle mi tak chybělo!
Chytil Walshe kolem boků a přitáhl si ho k sobě blíž. Chvíli se takhle líbali, potom už jim to ale nestačilo. Danny začal rukou sklouzávat po Larsenově krku níže do výstřihu jeho košile a on zas mezitím jemu vytáhl košili z kalhot.
Potom Paul shodil z Daniela sako, které vzápětí následovala i kravata s košilí. Pak k sobě přitiskl svého partnera, hladil ho po zádech a opět se začali líbat. Po chvíli se však prezident od něj odtáhl a tentokrát svlékl do půl těla jeho. Prsty mu opatrně přejel po zalepené ráně na boku a na moment se zarazil. Zjevně zauvažoval, jestli tam agentovi zůstane jizva. Po chvíli se však začal dál věnovat hlazení zbytku jeho těla.
„Počkej, Danny, ty to fakt chceš dělat tady?“
„Pšt, neřeš to.“
„A nezamkneme aspoň dveře?“
„Prosím tě, kdo by sem asi chodil? Kašli na to a buď zticha.“
„Danny...“
V dalším hlubokém polibku ale zaniklo, co chtěl ještě říct. Daniel z něj bleskurychle stáhl kalhoty i se spodním prádlem a vzal do pusy jeho bradavku. Kmital přes ni jazykem a Paula tím doháněl k šílenství. Prezidentovi v tomto stavu bylo těžké se bránit a bodyguard sám byl sexuálně tolik frustrovaný, že neměl sílu se od něj odtrhnout a jít zamknout. Nezamčené dveře byly tedy po chvíli zapomenuty. Mezitím mu Walsh jednou rukou zkušenými pohyby zpracovával erekci. To ale netrvalo dlouho, za chvíli si před Larsena klekl a vzal jeho penis do pusy. K tomu mu strčil do otvoru pomalu prst a zatímco obemkl agentův penis pevně svými rty a přejížděl jimi od špičky až po kořen, prstem dráždil jeho prostatu.
Bodyguard se sotva udržel na nohou. Bylo to tak skvělé, že se mu úplně podlamovala kolena. Navíc k tomu ten svůdný Dannyho pohled, kterým na něj celou dobu koukal, zatímco měl v ústech jeho erekci! Nedokázal se ovládat. Hlasitě vzdychal a přirážel boky proti rtům svého přítele. Ten jen zintenzivnil své snažení a tak Paul velice rychle s výkřikem vyvrcholil.
Když si to uvědomil, zadoufal, že na chodbě není nikdo, kdo by ho mohl zaslechnout, a chtěl znovu jít raději zamknout dveře, než budou s Walshem ve svých aktivitách pokračovat, ale pohled mu opět padl na Daniela, který zrovna spolknul jeho sperma a jazykem svůdně otřel ze rtů zbytek. Když uviděl tohle, na dveře okamžitě zapomněl a zas, i navzdory právě prožitému orgasmu, se vzrušil.
Prezident vstal, chytil ho zdravou rukou kolem ramen, přitiskl se na něj celým tělem a začal se s ním opět líbat. Tak, že Paul ochutnal ještě zbytky svého spermatu. Přitom mu mezi polibky zašeptal: „Vyhoň mě.“
Tohle všechno bylo tak sexy! Poslechl svého milence, rozepl mu kalhoty a vytáhl penis z těsných boxerek, jež měl na sobě. Potom jednou rukou obemkl jeho erekci a začal ji jemně třít, zatímco druhou ho chytil kolem boků a přitiskl ho k sobě. Postupně své pohyby zrychloval, jak vnímal Dannyho narůstající vzrušení. Walsh se ho pevněji chytil a opřel si hlavu o bodyguardův krk, čímž mu vzdychal přímo do ucha a nevědomky tak Paula dráždil ještě víc. Čím více se blížil k vrcholu, tím více na agenta přirážel svými boky a jeho vzdechy se stávaly stále hlasitější.
Ani jeden z nich nezaregistroval, že agent vzdychá úplně stejně a k orgasmu mu již chybí jen opravdu málo. Všimli si toho až ve chvíli, kdy prezident s hlasitým stenem vyvrcholil a pokropil svým spermatem břicho svého strážce. V ten samý okamžik totiž Larsen také dosáhl orgasmu a potřísnil svým semenem Daniela.
„Paule, jsi v pořádku? Udělat se bez toho, aby ti to někdo dělal, to jsem ještě neviděl,“ zeptal se zadýchaně prezident po tom, co začínal zas normálně vnímat své okolí.
„No já v pořádku jsem, ale tvoje kalhoty ne,“ odpověděl bodyguard po letmém pohledu dolů.
„Cože? Zbláznil ses? Co teď?“
„Promiň, Danny, ale já za tohle fakt nemůžu. Taky jsem nečekal, že se udělám.“
„Jo, ale to mi teď nepomůže, jestli někdo přijde.“
„A nebyls to ty, kdo říkal, že sem teď určitě nikdo nepřijde?“
Jenže právě v ten okamžik se ozvalo zaklepání. Oba milenci se na sebe vystrašeně podívali a horečně začali přemýšlet, jak nejlépe zakrýt, co se v místnosti právě stalo.
Daniel zakříčel: „Moment,“ rychle si zapnul kalhoty, oblékl košili a sedl si za stůl, aby nebyla vidět skvrna od Larsenova spermatu. Paul si mezitím také natáhl na nohy kalhoty a právě končil se zapínáním knoflíků u košile, když prezident pozval člověka, který celou tu dobu čekal za dveřmi, dále.
Na jeho vyzvání vešel dovnitř Bobby. Walshovi bylo úplně jasné, že to, jak dlouho musel agent čekat, než mohl vstoupit dovnitř, bylo velmi podezřelé. Proto se to ihned snažil nějak zamaskovat: „Agente Hale, moc se omlouváme. Víte, my jsme tady zrovna něco důležitého řešili.“
„V pořádku, pane prezidente, přede mnou se to nemusíte snažit zakrýt. Já o vás přeci už dávno vím.“
Daniel i šéf jeho ochranky dvojhlasně vydechli: „Co?!“
Robert se jen rozesmál: „Proboha, vy jste si vážně mysleli, že o ničem nevím? Vždyť znám Paula už od akademie, je to můj nelepší přítel, takže poznám, když někoho má. Navíc z toho samého důvodu samozřejmě vím i o jeho orientaci. A potom s těmi neustálými náznaky z vaší strany to opravdu nelze přehlédnout.“
Daniel s Larsenem si vyměnili vyděšené pohledy: „Jaké náznaky?“
„Bylo toho víc než dost. Například ten váš sex v letadle, facka v zoo, jak jste spolu potom nemluvili, jak jste utekl k Paulovi domů a jak jste byl úplně vyřízený, pane prezidente, když Paula unesli. I když jsem se sám cítil naprosto strašně, váš strach a bezmoc opravdu nešlo nepoznat.“
„Počkej, Bobby, to jsme tak nápadní? My jsme věřili, že to skrýváme docela dobře.“
„Musím uznat, že to skrýváte opravdu hodně dobře a lépe by to ve vaší situaci už asi vážně nešlo. Častokrát jsem vás musel obdivovat, jak to zvládáte. Ale samozřejmě určitým náznakům se nikdy vyhnout nejde a bedlivý pozorovatel to pozná. Vlastně se dost divím, že o vás nikdo neví.“
„To je právě to, agente Hale, nedá se říci, že by o nás nevěděl nikdo. Je pár lidí, kteří to vědí. Když nepočítám vás, dozvěděla se o nás i moje žena a řekl jsem to i viceprezidentovi O’Neillovi.“
„Počkej, miláčku, tys mu to řekl? A proč?“
Walsh se po tomto důvěrném oslovení trochu lekl. Z Bobbyho reakce, když jim oznámil, že o nich již nějakou dobu ví, a jeho zmínky o Paulově orientaci, mu došlo, že pravděpodobně nemá problém s tím, že by jeho nejlepší kamarád chodil s mužem, ale jaký je jeho názor na to, že je právě s Danielem? Co když ho nebude schvalovat? Co když mu vadí, že se ještě nerozvedl? Dokud neznají Halův názor na ně, je vhodné se takto před ním chovat? Nenápadně pohlédl na Larsenova kolegu, jak se tváří.
Agentova tvář ale byla stále stejná, zřejmě neměl tedy probém s tím, že si jeho kamarád vybral za přítele zrovna jeho. Tak se uklidnil a Paulovi odpověděl: „Bylo to tehdy, jak jsme se rozešli a několikrát se pohádali, po tom, co jsem tě donutil dát výpověď. Hrozně jsem si to vyčítal a nevěděl jsem, co mám dělat, byl jsem úplně zoufalý a on se mě najednou zeptal, jak to, že s námi nejsi v pracovně na jednání, jestli se něco nestalo. Tak jsem mu všechno řekl. A když tě pak unesli, přijel a fakt hodně mi psychicky pomohl.“
„Tak to je dobře, žes měl někoho, komu ses mohl svěřit. Ale proč jsi mi to neřekl?“
„Řekl bych ti to, neboj, ale prostě předtím jsme spolu nemluvili a když jsme se zas k sobě vrátili a byla příležitost ti to říct, tak jsi musel odjet, to jsme se bavili jen o práci. Pak tě unesli a když tě konečně pustili, tak jsem zas myslel na to, že tě mám zpátky, a na tohle jsem zapomněl. Promiň.“
„Dobře, ale měli jsme dohodu, že to nikdy nikomu neřekneme, tys jí porušil a ani jsi mi to neřekl. Uznej, že to, kdo o nás ví, potřebujeme oba vědět, když se to máme snažit utajit.“
„Jo, to máš pravdu, Paule. Promiň.“
„Pánové, pánové, přece se teď kvůli tomuhle nebudete hádat,“ vstoupil do toho Bobby. „Navíc jsem sem přišel proto, že Williams je ještě tady a poslal mě pro Paula. Máš mu jít hned podat hlášení, takže na tvém místě bych tam hodně rychle šel, než budeš mít další průšvih. A když už jsme u toho – došlo vám doufám, že to, že Paul přijede z Mexika a ani nejede domů a jeho první kroky vedou sem, i když má ještě volno, a ještě ke všemu jde rovnou za vámi, pane prezidente, opravdu vzbudí podezření?“
Larsen si zjevně až teď uvědomil svou chybu: „No jo, to mi nedošlo. Doufám, že to nikomu nedojde. Promiň, Danny.“
„No jo, už jsme udělali horší chyby.“ Navíc už asi brzy ten náš vztah stejně zveřejníme. „Takže musíš už jít?“
„Jo. Asi jo. Ale radši se sem už pak dneska nevrátím, jo? Zítra mám službu, tak se uvidíme. A večer si můžeme zas zavolat přes Skype. Nebude to tak nápadné. Nevadí?“
„Jasně, chápu. Ale je to škoda, že se uvidíme tak málo po tom, cos byl dlouho pryč.“
„Mě to taky moc mrzí, Danny. Tak jo. Já jdu. Jen ti chci ještě dát dárek, co jsem ti z Mexika přivezl.“
„Tys mi přivezl dárek?“
„Jasně, že jo. Moc jsi mi chyběl a tohle mi připadalo, že by ti mohlo udělat radost,“ agent vytáhl ze své tašky, která byla celou dobu odložená u zdi, malý balíček.
Když ho Walsh rozbalil, zjistil, že je to malý kulatý kaktus v pěkném květináči a má na sobě nalepené oči, nos a vousy a sombréro, jako Mexičan. Bylo to opravdu roztomilé.
„Páni, Paule, moc děkuju, je nádherný,“ chytil svou pohyblivou rukou agenta kolem krku a přitáhl si ho do pořádného polibku.
Po chvíli polibek přerušili a Daniel si všiml, že Robert má na tváři spokojený výraz a vypadá, že jim jejich lásku skutečně od srdce přeje.
„Dobře, Danny, já už opravdu musím. Potom cestou od Williamse se ještě zastavím za dětmi, dovezl jsem jim ty kaktusy taky. Moc mi oba chyběli a chci se jim odvděčit, když se o mě tak báli. Pak se ti ozvu a domluvíme se zas na ten Skype, jo,“ řekl Larsen.
„Jasný. Tak jdi. Budeš mi chybět.“
„Ty mně taky, miláčku. Tak ahoj,“ vtiskl mu Paul ještě rychle letmý polibek a už spěchal za svým novým šéfem.
Až nyní si Daniel uvědomil, že už nějakou dobu stojí a Hale si jistě musel všimnout skvrny na jeho kalhotách. Sakra!
Robert si samozřejmě všiml jeho instinktivního pohledu dolů a zjevných rozpaků, jež se mu musely zračit v obličeji: „Klid, pane prezidente, nebojte se. Je mi jasné, co jste tu dělali,“ chápavě, nebo spíše šibalsky, se usmál. „Počkejte tady, dojdu vám pro čisté kalhoty.“
„Děkuji, pane Hale, to byste byl skutečně moc hodný.“ Takhle trapně se Daniel snad nikdy v životě necítil.
Za okamžik se bodyguard vrátil i s čistými kalhotami a zatímco se Walsh převlékal, zeptal se ho, aby zakryl své rozpaky: „A jak dlouho už o mně a Paulovi víte, agente Hale?“
„Těžko říct. Ale docela dlouhou dobu, i když to zpočátku byly pouze dohady. Jak dlouho jste už vlastně spolu?“
„Jsme spolu 14 měsíců, dali jsme se dohromady loni v půlce července.“
„Tak takhle dlouho o vás určitě nevím.“
Daniel se usmal: „To jsem rád, že alespoň zezačátku se nám to dařilo tajit. Ale když už spolu tak mluvíme, vydržte ještě minutku, prosím vás. Já nevím, jestli to ode mě není nevhodné, vzhledem k tomu, že se moc neznáme, ale když je můj partner váš nejlepší přítel, co kdybychom si začali tykat?“
„Jistě, jsem Bobby.“
„Dobře, já jsem Daniel. Už mi vážně leze krkem, jak mě všichni oslovují pane prezidente.“
Oba dva se potom společně vydali do Oválné pracovny a Walsh se zas ponořil do práce, zatímco bodyguard hlídal za dveřmi.
Po večeři Daniel zasedl opět ke svému počítači a přihlásil se na Skype. Paul mu totiž zavolal, že cestou domů si konečně koupil nový mobilní telefon, a zároveň si domluvili i čas, kdy se večer sejdou u počítače.
Rychle se přihlásil na svůj účet na Skypu a čekal, až bude online i jeho přítel. Za chvíli už spolu vedli videohovor a Larsen popisoval Walshovi svou cestu z Mexika domů a jak probíhala jeho schůzka s agentem Williamsem. Také spolu dopodrobna probrali vše, co během vyšetřování zjistili o atentátu.
„Takže vlastně nemáte nic, co by na skutečného útočníka ukázalo,“ uzavřel to Daniel.
„Tak nějak. Ale vážně se mi to nezdá, ten, kdo to všechno vede, je nějak moc chytrý a podle mě toho musí vědět docela hodně o našich vyšetřovacích metodách. Nelíbí se mi to. Fakt na sebe dávej pozor, Danny.“
„Neboj. Hlavně, když budu mít tebe po boku, tak se mi určitě nic nestane. Ale řeknu ti, když jsem dneska uviděl tu tvojí tvář, úplně jsem se zhrozil.“
„Neber to na lehkou váhu, Danny, já taky nejsem všemocný. Zítra si budeme muset určit nějaká opatření, abychom minimalizovali riziko. A pokud jde o tu mojí tvář, jo, vypadá to blbě, ale už se to docela hojí.“
„Dobře, ale víš, že nechci rušit vystoupení, mohlo by to za chvíli dopadnout tak, že bych se třeba do konce funkčního období už na veřejnosti neukázal, a to si jako prezident nemůžu dovolit. Ty jo, ještě, že ta modřina přes tu webkameru nebyla teda tolik vidět, to bych trval na tom, že se musíš vrátit domů a jít k doktorovi. Vážně vypadá příšerně.“
„Neboj, zítra si spolu sedneme a domluvíme se, co a jak. No, asi máš pravdu, taky jsem si říkal, že vypadám teď blbě. Ale to máš hlavně vidět, jak se tvářím, když se holím, to pořádně bolí.“
„Zítra hlavně budeme mít sex, Paule. Jsem šíleně nadrženej. Tohle můžeme řešit pak. Stejně jsme zítra jen v Bílým domě, tak to počká třeba do odpoledne. A proč jsi mi neřekl, že tě to tak bolí? To bych tě dneska nelíbal!“
„Jo, ty mi budeš rozkazovat, kdy bude sex,“ zasmál se Larsen. Asi velice dobře chápal, jak moc je jeho patner po těch deseti dnech frustrovaný. „Klid, Danny, když jsi mě líbal, tak to vůbec nebolelo. Neboj se pořád o mě tolik.“
„Jsem tak nadrženej, že ti to fakt klidně dám i rozkazem! Vážně? Ale stejně tě zítra radši líbat nebudu.“
„Vždyť já taky, miláčku. Neboj, zítra mít sex určitě budeme a líbat mě opravdu můžeš, úplně normálně. Teď mi ale řekni, co ta tvoje ruka. Už tě nebolí?“
„Ne, už to bolí jen při nějakých prudších nebo blbých pohybech. Jen mi to překáží. Už se těším, až mi tu sádru sundají.“
„No, to si budeš muset ještě víc než pět týdnů počkat. Nemáš dělat takové blbosti, Danny.“
„Jaké blbosti? Já chtěl jen pověsit obraz! A teď si kvůli tomu nezvládám ani umýt hlavu.“
„Vidíš, to máš za to. Neboj, já ti klidně zítra hlavu umyju, jestli chceš. A když už o tom mluvíme, docela bych se šel teď vysprchovat. Co ty na to? Nechceš jít zatím taky, ať tu na mě nečekáš?“
„Tak jo, půjdeme.“
Oba dva vstali a prezident se chystal vydat do koupelny, když se ještě jednou otočil k monitoru počítače a tam si všiml, že Paul se začíná svlékat. Ihned ho to vzrušilo a rychle se k počítači vrátil, pevně rozhodnut, že o tohle nesmí přijít a že bude trvat na okamžitém sexu přes webkameru. Znovu se posadil na židli, s velkým očekáváním se naklonil k obrazovce a čekal, že jeho partner začne nějakou pěknou erotickou hru. Jenže k jeho zklamání se Paul jeho reakci jen zasmál a řekl: „Netěš se, já opravdu jdu jen do sprchy, víš?“
„Sakra! Ale no tak, Paule!“
„Danny, já jsem vážně po té cestě unavený, nech mě dneska odpočívat a zítra sex bude, jo?“
„Ach jo. Tak jo, no, tak jdeme.“
Za pár minut vyšli z koupelen, oba nazí a Larsen si umyl i hlavu, takže měl rozcuchané mokré vlasy. Když to Daniel uviděl, vzrušil se již opravdu hodně, a to samozřejmě agentovi při pohledu na něj neuniklo. Navzdory velké únavě, kterou pociťoval, ho to také vzrušilo a rozhodl se tedy jejich „problém“ vyřešit. Těch pár minut navíc už ho nezabije a zítra se alespoň bude moci soustředit i na práci, ne jen na myšlenky, co s Danielem budou dělat, až se na chvíli ocitnou spolu sami.
Pohodlně se tedy usadil zpět na svůj gauč, na kterém seděl než šel do koupelny, nastavil úhel kamery na notebooku tak, aby měl prezident dobrý výhled, a pomalu se začal hladit po hrudi.
Sotva to jeho přítel uviděl, v očích mu nadšeně zajiskřilo, rychle se také usadil na svou židli a pozoroval Paula, jak rukou míří na břicho a stále níž, dokud neobemkl pevně svůj penis. Napodobil ho a také si přejel rukou od břicha k erekci, kterou začal zvolna zpracovávat.
To Paula povzbudilo k tomu, aby pokračoval. Zapojil i svou levou ruku, kterou se začal věnovat varlatům.
Prezident zrychlil své pohyby a zjevně se blížil vyvrcholení, když tu Larsen schválně přestal. Walsh se zastavil také a zeptal se: „Co je?“
„Hmm... Chtěl jsem se jen chvilku koukat na tebe. Když se mi tu nabízí takové divadlo, proč bych to nevyužil?“
„Jo, ale pak zas o divadlo přicházím já, miláčku, víš?
„Hmm... Takže chceš, abych pokračoval, jo?“
„JO!“
Agenta vždycky pobavil způsob, jakým Daniel dával najevo, když ho Paul něčím vzrušoval. Zároveň mu to ale velice lichotilo a bylo mu to příjemné. Jeho předchozí partneři ani partnerky mu nedávali tolik najevo, že by jim připadal přitažlivý.
Nakonec se však začal znovu uspokojovat a bedlivě při tom pozoroval Walshe, který již byl vzrušený skutečně hodně a evidentně se velice rychle opět blížil k vrcholu. Pozoroval, jak se ruka na jeho erekci pohybuje se stále rychlejším tempem odshora dolů, dokud z prezidentova penisu nevystříkla bílá tekutina a nezačala mu stékat po rukách. Potom sám ještě o něco více zrychlil a když si Danny navíc svůdně olízl prsty, které měl potřísněné svým semenem, nevydržel to a po pár pohybech nahoru a dolů i z jeho vlastního penisu již vyteklo sperma.
Oba dva chvíli jen tak spokojeně seděli a čekali, až se jejich dech vrátí do normálu. Pak se odebrali znovu do koupelen a když se vrátili, Daniel si najednou uvědomil, že vlastně neví, od kdy má zítra Paul službu. Larsenova odpověď se mu ale moc nelíbila, protože se dozvěděl, že agent ještě ráno půjde k doktorovi, aby mu zkontroloval tu ránu na boku. Sice ho mrzelo, že ho uvidí až později, na druhou stranu ale byl rád, že se Paul konečně nechá pořádně ošetřit. Pak se již rozloučili a odešli spát s myšlenkou, že zítra budou konečně spolu.
