Na Štědrý den byl Daniel nucen být se svou ženou a předstírat šťastnou rodinku více než jindy. Dělali to kvůli dětem. Ani on ani Jennifer jim nechtěli zkazit svátky. Oba dva by pro ty jejich rozzářené oči a napjaté očekávání dárků udělali cokoli, takže pokud měli na jeden den zkusit zapomenout na to, že Daniel má poměr, pro Lily s Jackem se o to pokusili. Navíc si Paul dnes vzal volno, čímž to všem značně ulehčil. Walsh chápal, že by to celé muselo být pro jeho ženu i milence nepříjemné, aby Larsen pozoroval, jak spolu jako rodina tráví svátky, proto i on uvítal, když Paul navrhl toto řešení.
Dopoledne spolu všichni sledovali nějaké vánoční filmy, potom poobědvali a šli na dvě hodiny do zahrady, kde se věnovali zimním radovánkám. Koulovali se a hráli si s dětmi a vše bylo téměř jako dříve, když byli fungující rodina. Jenže Walsh si byl moc dobře vědomý toho, že je to jen iluze. Kdyby se teď k sobě s Jenny vrátili, stejně by to již nefungovalo. Ona by mu nikdy úplně neodpustila, že spal s mužem. Navíc, s Paulem je šťastný a čím déle s ním je, tím víc se utvrzuje v tom, že se rozhodl správně. Larsen je mnohem lepší partner než byla ona. On je ten, s kým chce zůstat po zbytek života.
Večer se vrátili do Bílého domu a připravili se na slavnostní večeři. V rodinném kruhu si pochutnali na krocanovi a potom poslali děti brzy spát, aby jim uteklo čekání na Santu.
Pak se již každý z rodičů vydal do svých pokojů a věnoval se svému programu. Daniel šel samozřejmě ihned volat Paulovi, protože i když musel uznat, že si den s Lily i Jackem užil, bodyguard mu chyběl.
Larsen to zvedl celý zadýchaný: „Ahoj, Danny.“
Co dělá? Vždyť chtěl jít běhat s Bobbym ráno a potom se ještě plánovali stavit na střelnici, ale teď večer už měl být doma a odpočívat. Alespoň mu to tak říkal, když si po snídani volali.
„Ahoj, miláčku. Co děláš? Já myslel, že už jsi dneska cvičil dopoledne s Bobbym.“
„Jo, ale když už mám dneska to volno, rozhodl jsem se to pořádně využít a šel jsem si ještě ven zacvičit.“
„Vždyť je tam tma. A to nemluvím o zimě.“
„Jo, ale to nevadí, tenhle park je hodně osvětlený a jsem teple oblečený. Tak povídej, jak jste si to užili, co děti?“
I když byl jeho přítel ještě stále hodně zadýchaný a evidentně se to snažil zakrýt, z jeho tónu i přesto prezident poznal, že žárlí. Nejdříve si myslel, že žárlí na jeho ženu, ale vzhledem k tomu, že ta změna tónu se objevila v okamžiku, kdy se vyptával na Jacka s Lily, Daniel si uvědomil, že důvodem je opět především to, že agentovi vadí, že on s Walshovými dětmi nemůže trávit tolik času, kolik by chtěl.
Napadlo ho, že by možná zítra u Paula byla vhodná příležitost jim říct o tom, že jsou s Larsenem spolu. Už o tom párkrát dříve uvažoval, že by jim to možná měli prozradit, ale dosud to vždy zavrhl kvůli tomu, že měli s Jennifer nevyslovenou dohodu předstírat, že jejich rodina funguje. A také chápal, že pro děti samozřejmě bude těžké přijmout fakt, že otec již nechce být s jejich matkou. Proto to zatím nechával být a snažil se nejdříve hlavně podporovat vytvoření dobrého a silného vztahu mezi svými potomky a Paulem. Věděl, že čím raději ho budou mít, tím snáze přijmou, že ho Daniel miluje a chce za partnera jeho. Nebál se, že by Jack nebo Lily měli problém s tím, že miluje muže. O toleranci, gayích a dalších sexuálních i jiných menšinách s nimi mluvil často a vždy zdůrazňoval, že kvůli tomu nikoho odsuzovat nelze. Jennifer se jim sice pokoušela tvrdit opak, ale věděl, že jim to vysvětlil natolik dostatečně, aby tyto názory své matky nesdíleli. Očekával, že vadit jim bude spíše to, že někdo chce odvést jejich otce.
Ale nyní již mají s Paulem pevný přátelský vztah, o Vánocích budou všichni v pohodové atmosféře u agenta doma, dokonce tam bude i Fred, to by měla být vhodná příležitost na takovou konverzaci.
„Děti si to moc užily, Paule. Oba byli nadšení z dárků a z celé té atmosféry. Ale uvažoval jsem o jedné věci. Co bys řekl tomu, že bychom jim o nás zítra řekli?“
„Co – cože? Ty jim to chceš říct?“
„Jo. Podívej, chápu, že pro tebe je celá tahle situace opravdu těžká a že bys s nimi chtěl být víc jako jejich druhý táta a ne jen nějaký známý. Zítra u tebe k tomu bude vhodná příležitost, abychom jim to vysvětlili. A navíc za rok už chceme začít žít spolu, děti by měly dostat předtím dost času si na tu informaci zvyknout a vstřebat to.“
„To by bylo perfektní, budeme zítra skoro jako rodina.“
„Ty už jsi jejich rodina, už teď tě berou jako strejdu a až se o nás dozví pravdu, budeš pro ně druhý táta, myslím, že to dopadne dobře. Bojím se teď spíš toho, jak zas budu já reagovat na tebe a tvůj byt.“
„Danny, neboj, to už bude dobrý. Minule jsi zvládl vedle mě v posteli ležet po zbytek noci.“
„Jo, ale víš, jakou jsem předtím udělal scénu.“
„Ale u mě nebudeš spát, takže se ti nemůže zdát žádná noční můra.“
„Já nevím, bojím se.“
„Danny, věříš mi?“
„Jasně, že jo. Vím, že bys mi neublížil.“
„Tak vidíš. Neboj, všechno bude dobrý. Věříš mi a to je nejdůležitější. Zbytek už zvládneme.“
„Dobře.“
Druhý den brzy ráno Daniela vzbudily děti a vedly ho ke stromečku, že je na čase rozbalit dárečky.
Musel s nimi tedy okamžitě jít a začít rozbalovat. Odbyli to naštěstí celkem rychle a on mohl jít k sobě do pracovny a do oběda ještě pracovat. Stal se jen jeden incident. Děti k vánočnímu stromku také přinesly nějaké dárky a všechny položily pod stromeček k ostatním. Kromě dvou. Jeden byl od Jacka a jeden od Lily. Ani Daniel ani Jennifer nechápali, co to má znamenat, dokud se Jack nezeptal: „A strejda Paul tady s námi dneska nebude? My máme dárečky i pro něj.“
Walsh viděl, jak jeho žena úplně ztuhla a evidentně se chystala něco peprného odpovědět. Nevěděl, co na to říci, protože kdyby jim řekl, že za Paulem odpoledne pojedou, Jennifer by ihned našla způsob, jak jim v cestě zabránit. Proto nakonec prohlásil: „Nebojte, odpoledne bude v práci, můžete mu potom dárky dát.“
První dáma mu věnovala dosti nevrlý pohled, ale naštěstí to dále nekomentovala, za což byl velmi rád.
Paul mezitím již také vstal, přichystal pohoštění a doladil poslední věci ve výzdobě a úklidu bytu. Potom ještě rychle zajel vyzvednout zamluvený dárek pro Freda, který slíbil, že se oslavy také účastní a potom u něj dokonce i přespí, a už musel spěchat do práce.
Dorazil tam asi v půl dvanácté, těsně před obědem. Měl tedy ještě čas s Danielem domluvit nějaké detaily chystané oslavy.
Vešel k němu do pracovny a našel ho opět zabraného do práce. „Ahoj, Danny.“
„Paule!“ K agentovu údivu se za ním Walsh rozběhl a objal ho. Zřejmě měl pro dnešek dobrou náladu. I když na polibek zatím nedošlo. Přesto to byl velký úspěch.
„Těšíš se na dnešek, Danny?“
„To víš, že jo. Moc!“
„Tak to je skvělý. Přivedu Bobbyho a domluvíme se, v kolik pojedeme, jo?“
„Jasně.“
Když za chvíli Larsen s Halem vešli do pracovny, Daniel již tam měl připravené tašky s dárky a pár věcí, které si chtěl vzít s sebou.
„Já bych mohl jet hned po obědě, jen se pak převléknu do civilu, co vy na to?“
„Fajn, Danny, čím dřív vyrazíme, tím déle budeme moct být u mě. Co ty na to, Bobby?“
„Jo, já jsem taky pro, jestli chcete. Ale co Jack a Lily?“
„Mají pro tebe stejně dárky, Paule, takže se k tobě hned na obědě pohrnou. Tak si od nich ty dárky vezmeš a řekneme jim, že hned po jídle si jen dojdou pro věci a pojedeme. Zatím si myslí, že k mému kamarádovi, aby to neprozradili Jennifer, ale v autě jim to už řekneme.“
„Dobře, miláčku.“
Při obědě agent skutečně od Jacka i od Lily dostal dárky. Byly to sice jen věci, které sami vyrobili, ale o to více bylo potřeba úsilí na jejich pořízení. A proto si těchto předmětů darovaných od srdce Larsen velice cenil. Již se nemohl dočkat, až jim v autě řeknou, že ve skutečnosti spolu budou celý den a že pro ně má také dárky.
Když jim to konečně v autě prozradili, Jack i Lily byli natolik nadšení, že se po zbytek cesty jen neustále ptali, kdy už tam budou.
Bobby s nimi šel raději až ke dveřím do bytu, kde k jeho i dvojnásobnému dětskému údivu prezident z kapsy u bundy vyndal klíče a odemkl byt. Hale si nemohl nevšimnout, jak šťastný pohled při tom vrhl na Paula. Došlo mu, že Walsh od něj určitě klíče dostal. Moc jim jejich štěstí přál. A byl rád, že jim nyní mohl pomoci s tím, aby strávili pár hodin spolu jako rodina, stranou ode všech starostí. Proto jim již jen popřál hezkou oslavu a vydal se domů ke své rodině.
„Ty jo, Paule, já ten byt nepoznávám. Tys to tady dal do pořádku!“
„To víš, Danny, taky mi to dalo spoustu práce. Ale jsem rád, že se ti to líbí. Tak pojďte, sedneme si a počkáme na Freda. Měl by brzy přijít a říkal, že tu dneska přespí.“
Zatím si dali drobné pohoštění, jež jim agent nabídl, a za chvíli už zvonil Fred. Larsen mu šel otevřít a když se vrátil, uviděl Daniel, jak mu jde v patách vysoký zrzavý chlapec. Nato ho Paul představil: „Danny, tohle je můj syn Fred Harper. Frede, to je můj přítel Daniel Walsh.“
„Moc mě těší, pane prezidente.“
„Mě taky, Frede,“ stiskl Walsh srdečně nabízenou ruku. „A pro tebe jsem Daniel, jo?“
Potom ještě Larsen představil svého syna s Walshovými dětmi a prezident se na základě jejich předchozí dohody rozhodl Jackovi s Lily vysvětlit pravou povahu vztahu mezi ním a Dannym.
„Jackie a Lily, teď mě chvilku poslouchejte. Určitě jste slyšeli, že strejda Paul mě představil Fredovi jako svého přítele. Víte, co to znamená?“
Lily vylezla tátovi na klín a pokusila se zodpovědět jeho otázku: „Že je to tvůj kamarád?“
„Jackie? Tebe napadá něco jiného?“
„Ne.“
„Dobře, tak my vám to s Paulem vysvětlíme.“
Agent k němu přešel a na vyjádření podpory ho chytil za ruku. „Neboj, miláčku.“
Prezident se zhluboka nadechl a pokusil se to vysvětlit tak, aby to děti pochopily a aby celou tu věc s jeho bodyguardem vzaly pokud možno co nejlépe. „Víte, že někdy se může stát, že tatínek, i když má maminku i jejich děti moc rád, začne mít rád i někoho jiného, že jo?“
Na tohle zas odpověděl Jack: „Jo.“
„Fajn. No a někdy se prostě stane, že toho jiného člověka má radši než tu maminku…“
„Cože, tati, ty máš strejdu Paula radši, než maminku?“ Lily zněla opravdu zděšeně.
„Kdy jste mě naposledy ty nebo Jackie viděli, že bych dal mamince pusu?“
„A jo, tati, vždyť vy si s maminkou už pusu vůbec nedáváte a za ruku jí taky už držíš jenom málo,“ uvědomila si Lily.
„Správně, je to proto, že teď se máme rádi s Paulem.“
„Ty už nemáš rád naší maminku? Ty už nás nechceš?“ V očích holčičky se objevily slzy a vypadalo to, že se každou chvíli rozpláče.
Daniel ji objal a konejšivě ji pohladil po vlasech: „Ale no tak. Mám vás všechny pořád rád. Tebe, Jacka i maminku. Jenom mám radši Paula než maminku.“
„Takže nás máš rád?“
„To víš, že jo, Lily. Nikdy vás nepřestanu mít rád. Ale přece není dobře, když tatínci zůstávají s maminkami, i když mají radši někoho jiného. Potom se pořád hádají a jsou na sebe oškliví, ne?“
„Jo, to jo,“ vložil se do toho Jack. „Ale i tak se mi nelíbí, že už nechceš být s maminkou.“
„Tygře, zapamatuj si, že každý člověk by měl být s tím, koho má rád.“ Paul pustil Danielovu ruku a přidřepl si k chlapci. „A já a tvůj táta se máme opravdu moc a moc rádi. A vždyť víš, že jsem kamarád i s tebou a Lily. Tak proč bys nechtěl, abych byl taky s váma v rodině? Stejně mi už dávno říkáš strejdo.“
„Jo, jsme kamarádi, ale chci, aby tatínek byl s maminkou, ne s tebou. Nechci, aby s náma už nechtěl být.“
„Jackie, ale já vás nechci opustit. Chci být s tebou, Lily i s Paulem,“ pohladil svého syna prezident po hlavě. Celá situace se vyvíjela mnohem hůře, než čekal. Myslel si, že to děti vezmou mnohem lépe.
„Takže zůstaneš s náma a strejda dál bude chodit za námi jen do práce?“
Walsh se bezradně podíval na svého partnera. Lily zněla tak plná naděje, když mu položila tuhle otázku! Jenže ji bude muset zklamat. Musí ji připravit na to, že za rok se situace změní, on se sestěhuje s Paulem a s jejich matkou se rozvede. Moc rád by s sebou vzal i děti, bude o ně samozřejmě bojovat všemi možnými prostředky, ale věděl, že získat je do své péče se mu nejspíš u soudu nikdy nepodaří.
Slova se tedy ujal Larsen: „Víš, Princezno, zatím to takhle fungovat bude, to ano, ale časem tatínek odejde. Chceme žít spolu, víš...“
Agent ji chtěl vzít za ruku, ale ona ho odstrčila, zakřičela: „Nešahej na mě, je to všechno tvoje vina! Chceš nám vzít tatínka! Nenávidím tě,“ a s pláčem utekla do předsíně. Jack jim oběma jen věnoval opovržlivý pohled a vydal se za svou sestrou.
Daniel vyděšeně pozoroval tuhle odmítavou reakci svých potomků. Nikdy ho nenapadlo, že to vezmou tak špatně. „Dobře,“ ozval se, „teď si se chvíli potřebuju s Paulem promluvit. Frede, prosím tě, mohl bys je sem dovést zpátky a dát na ně chvilku pozor?“
„Jasně, žádnej problém.“
Odešli spolu do ložnice, kde se nejprve Daniel pořádně rozhlédl, protože zde byl vlastně poprvé a prvně tedy spatřil, kde Paul spí. Šlo o trochu větší místnost, která byla útulně a příjemně zařízena. Pohled na postel mu nejdříve byl trochu nepříjemný, protože si uvědomil, že zde Larsen spával se Seanem, že on s jeho přítelem na rozdíl od něj zcela běžně trávil noci a mohli si užívat jeden druhého. Pak si ale uvědomil, že jeho Paul miluje víc a že hned po skončení funkčního období spolu začnou také bydlet. A jistě spolu budou žít déle než ty tři měsíce, kdy měl tuhle výsadu Sean. Doufal, že napořád. Už se nemohl dočkat, až mu funkční období za 13 měsíců skončí.
Teď tu ale byli kvůli jiné věci. Paula určitě zklamala reakce Jacka a Lily stejně jako jeho. Takhle si rozhodně ani jeden z nich jejich odpověď nepředstavoval. Je tedy potřeba s tím co nejdříve něco udělat. Jenže co?
„Omlouvám se ti za ně, Paule. Vážně. Já netušil...“
„Danny, proboha, nemáš se za co omlouvat. Prostě se s takovým problémem ještě nesetkali. A jsou hodně malí, takže je jasný, že pro ně je obrovská rána už to, že jsme jim řekli, že máš někoho radši než jejich matku. Ale podle mě by to unesli, když jim to ještě pořádně vysvětlíme. Problém je s tím, že kvůli mně chceš opustit Jennifer.“
„Ale já to nechápu, vždyť tě oba mají tak moc rádi.“
„Dobře, ale tohle není všechno, Danny. Hlavní věc, co všechny děti chtějí, je vyrůstat s oběma rodiči. A nám to bohužel nedošlo.“
„Jo, brali jsme to tak, že pro ně to bude výhoda, že vlastně budou mít tebe jako jednoho rodiče navíc. Někoho, koho už teď mají moc rádi a kdo má rád je. Ale co s tím teď budeme dělat?“
„Já nevím, ale podle mě by ses jim teď rozhodně měl víc věnovat, dát jim co nejvíc najevo, že ti na nich záleží a že tě neztratí. A asi by měli začít trávit víc času i se mnou, aby mě víc poznali v jiném vztahu k nim a aby pochopili, že opravdu můžu pro ně být jako druhý táta, který je fakt má rád. A myslím, že bychom postupně před nimi asi měli dávat najevo, že se i my dva máme rádi. Nemyslím líbání nebo tak, ale třeba bychom se občas mohli letmo dotknout, pohladit se, obejmout nebo chytit za ruku. Nejdřív míň a pak to postupně zvyšovat. Co ty na to?“
„Asi jo... a ty by ses neměl bát se občas zachovat jako jejich táta a trošku je vychovávat. Aby to tak začali brát. A ještě teď by sis měl vystavit ty dárky od nich, aby viděli, že z nich máš radost a že když chceš, aby tě oni brali jako člena rodiny, tak ty je tak bereš taky.“
Mezitím se v kuchyni bavil Fred s Jackem a Lily. „Hele, vy dva, řekněte mi, co se vám nelíbí na mým tátovi?“
„Nám se líbí.“
„Jo, s bráchou jsme mu dokonce vyrobili k Vánocům dárečky a měl z nich radost,“ vyhrkla Lily.
„Vy ste mu dali dárky? Vážně? Tak to ho přece musíte mít hodně rádi.“
„Jo, to máme. Ale nechceme, aby byl táta s ním místo s maminkou,“ odpověděl Jack.
„A proč?“
„Máme rádi maminku, chceme jí a ne jeho.“
„Ale dyť přece můžete mít všechny tři. Teď jen budete mít o jednoho tátu navíc. A máte moc velký štěstí, že to bude tatínek, kterej vás má moc rád a vy máte rádi jeho. Podívejte se, je to pro vás velká výhoda, budete dostávat víc dárků a budete mít kolem sebe víc hodných lidí. Docela vám to zavidim. Moje máma se chce vdát za chlapa, kterej je na mě hodně zlej a dokonce mě i mlátí.“
„Vážně? A to ho strejda Paul nechá?“
Fred měl co dělat, aby se nezačal smát vyděšenému výrazu na obličeji malé holčičky před ním. Snad nikdy neviděl nikoho s takhle vytřeštěnýma očima.
„Snaží se dělat co může. Už ho taky zmlátil. Od tý doby se ke mně ten chlap chová líp.“
„To se strejda tolik stará?“
„To víš, že jo, Lily. A věřte mi, že kdyby chtěl někdo ubližovat vám, zmlátí ho taky. Buďte rádi, že si váš tatínek vybral zrovna jeho.“
„No jo, ale když to je blbý.“
„Blbý? Proč, Jacku?“
„Protože strejda chce tatínka odvést od nás.“
„Dyť vám vysvětlili, že se maj moc rádi a že maj rádi vás. Jenom není možný, abyste žili všichni pohromadě, ale vsadím se, že váš táta i můj táta se s váma budou vídat tak často, jak to jen pude.“
„To si myslíš?“ Obě mladší děti si mezi sebou vyměnily nedůvěřivé pohledy.
„Jasně. Prostě to neberte tak, že přijdete o tátu, ale naopak ještě jednoho získáte. A s nim i skvělýho bráchu, kterýho vám bude každej závidět. Mě,“ s širokým úsměvem si ukázal na hruď. „Ode dneška z nás bude velká rodinka. Co vy na to?“
Larsen s Danielem zrovna končili vymýšlení plánu na další postup ohledně Walshových dětí, když se ozvalo zaklepání na dveře. „Ano?“
„To sem já tati. Můžu dál?“
„Jasně, pojď, Frede.“
„Řek bych, že už sem vám to u nich trochu vyžehlil. Řek sem jim, že mít jednoho hodnýho tátu navíc je super. Myslim, že je to už lepší.“
„Díky, Frede, zachránil jsi nás,“ radostí ho Daniel objal. „Takže už na nás nejsou naštvaní?“
„Ne, když jim táta bude dávat dárky k narozeninám a tak, nebude zas takovej problém, aby ho přijali jako tatínka navíc. Čim víc dárků, tim líp.“
„No... jen abych to všechno zvládl. Ještě před rokem a půl jsem přemýšlel o tom, že to nejspíš dopadne tak, že nikdy žádný dítě mít nebudu, a teď najednou budu mít tři,“ zasmál se Paul.
Konečně se přesunuli k ozdobenému vánočnímu stromu a začalo rozdávání dárků. Každý něco dostal. Jack našel pod stromečkem od Paula počítačovou hru, kterou si již dlouho hodně přál. To se však Danielovi nelíbilo: „Paule, víš, že já i Jennifer jsme proti tomu. Tahle hra je plná násilí.“
„Prosím tě, trocha zábavy mu neuškodí. Navíc moc dobře víš, že to na jeho vývoj žádný vliv mít nebude. Jde jenom o neškodnou zábavu.“
„Jasně,“ vložil se do toho Fred. „Já mam tu samou hru taky a žádný následky to na mně nezanechalo. Školu podpálim jen jednou za čas.“
Tahle jeho poznámka vyvolala všeobecné veselí a všem se o hodně zlepšila nálada. I Jack vypadal, že trochu pookřál, když od Paula dostal dárek, po kterém toužil, ale rodiče mu ho odmítali dát. Potom si balíček od Paula rozbalila Lily. Ta dostala velikého plyšáka, medvěda, který byl dokonce o něco větší než ona. Byla z něj tak nadšená, že na chvíli zapomněla, že je na Larsena naštvaná, rozeběhla se a skočila mu kolem krku. „Díky, strejdo!“
„Lily, ani ty a ani Jack mi už nemusíte říkat strejdo. Budu váš druhej tatínek, takže stačí Paule, jo?“
Oba sourozenci se na sebe podívali a potom váhavě jednohlasně odpověděli: „Dobře.“
Paulovi ale bylo jasné, že ještě bude trvat, než mezi nimi bude opět ten vztah, co dříve. Teď jsou Jack i Lily nadšení z dárků, ale znal je oba natolik dobře, že věděl, že nejsou materiálně založení. Daniel je vždy učil, že přátelství a dobré vztahy jsou mnohem důležitější. Až za pár hodin opadne prvotní radost, oba na něj budou naštvaní stejně jako dřív. Doufal jen, že časem zas bude mezi nimi vše jako dřív.
Sám od svého syna dostal dva lístky na basketbalový zápas týmu, kde hraje Fred.
„Super, Frede, díky! Moc rád ti přijdu fandit a pak si spolu můžeme jít někam dát pizzu na oslavu vítězství.“
„To sem rád, že máš radost, tati. Promiň, na víc sem neměl peníze. Ale můžeš s sebou vzít ještě někoho.“
„V pohodě, Frede, tohle je skvělý dárek. Moc rád tě uvidím hrát.“
Pak byla řada na darech pro Freda. Nejdříve otevřel obálku od Daniela, kde našel permanentku na zápasy svého oblíbeného basketbalového týmu, za což mu od srdce poděkoval. Začínal se mu líbit. To, jak milý a bezprostřední k němu od začátku byl a jak mu hned nabídl tykání, bylo pro Freda něco, na co rozhodně nebyl zvyklý. Když Danielovo chování porovnal s chováním partnera své matky, nemohl snad najít více rozdílné lidi. Sam se k němu sice před svou partnerkou také choval mile, ale u prezidenta viděl, že to je upřímné. I tykání mu Sam nabídl až asi po půl roce, co s matkou byl. A to nechtěl radši ani myslet na to, jak skvěle Walsh vypadá v těch upnutých riflích, které měl dnes na sobě. Nemohl se však pouštět to takových úvah, ne o příteli svého otce. Rychle proto své nevhodné myšlenky zaplašil a snažil se soustředit na to, že má právě očekávat nějaký balíček i od Paula. Jenže pod stromem nic neviděl.
Zničehonic ale Larsen vstal a odešel do koupelny. Fred nechápal, proč tam jde uprostřed rozdávání dárků, pak však vyšel ven a v náručí nesl nádherné rozježené mainské mývalí koťátko. „Frede, tohle je dárek ode mě. Nedovedete si nikdo představit, jak jsem se bál, aby nikdo z vás nepotřeboval do koupelny. Ale je to jediná místnost, kde jsou jen dlaždičky, takže nevadí, když to počůrá. Jinde jsem ho nechat nemohl.“
„Ty jo, tati, to je úžasný! To je fakt moje kotě?“
„Jasně, ale neprobíral jsem to s tvojí mámou, takže jsem myslel, že bys ho měl radši mít u mě. Ale je tvůj, jo?“
„Skvělý! Sam by ho stejně doma nesnes. Díky, tati, díky!“ Nadšeně objal svého otce i s kocourkem v náručí a uvědomil si, že jeho otec má zjevně talent na výběr darů. Zatím se všem do vkusu trefil. Byl zvědavý, co od něj dostane Daniel, ale teď momentálně jeho zvědavost předčil zájem o mourovatého kocourka. Vzal si ho od Larsena a sotva se kotě ocitlo v jeho rukách, začalo spokojeně hlasitě příst. „To neni možný, on je tak krásnej!“
„Počkej, až vyroste. Tyhle kočky dorůstají obrovských rozměrů, ale přiznám se, že když jsem ho viděl, tak jsem taky nemohl odolat. Jak ho pojmenuješ?“
„Bude to Luke. Ňák mi příde, že se k němu to méno hodí.“
„Jak chceš,“ podrbal kocourka agent za ušima. „Ahoj, Luku, ode dneška jsi taky členem týhle rodiny, co ty na to?“
V odpověď na něj koťátko výhružně zasyčelo, potom si ukázkově zívlo a ještě více se přitulilo k Fredovi. „Ty jo, tati, koukám, že tebe moc nežere, ale zato já se mu líbim ňák abnormálně,“ zasmál se šťastně Fred a nedokázal ze svého dárku spustit oči ani na chvíli.
Potom byl na řadě s rozbalováním dárků Daniel. Od Freda dostal knihu o nejvýznamnějších archeologických nalezištích. „Frede, to je skvělá knížka. Četl jsem o ní a přemýšlel jsem, že si ji koupím. Jak jsi na to přišel?“
„Poradil mi táta. Prej tě archeologie zajímá.“
„Jo, je to můj obrovský koníček. Díky, moc rád si ji přečtu. Vypadá hodně zajímavě.“
„To sem rád. A cos dostal od táty?“
„Koukneme se. Můžu to rozbalit před dětma, Paule?“
Larsen potvrdil, že je možné tento dárek před dětmi rozbalit. Walsh tedy zvědavě roztrhl balicí papír a zjistil, že dárek od jeho přítele jsou krásné masivní pánské černostříbrné hodinky, jistě velice drahé. A při bližším pohledu si všiml, že v ciferníku je díra ve tvaru loga Star Treku, kterou bylo možné vidět strojek hodinek. „Páni, Paule, to je skvělý! Díky! Ale jak to, že když ty Star Trek tak nesnášíš, mi dáš zrovna takový dárek?“
„No, tak trochu jsem doufal, že když ti dám tohle, nebudeš mě už nutit se na ten seriál dívat.“
Pak si Paul rozbalil balíček od Daniela. Nemohl uvěřit svým očím, co uvnitř našel. Nejdříve uviděl nádherný pánský černostříbrný náramek a potom rozbalil i prsten stejného designu. Na obou věcech byl vyrytý název jedné světové značky. „Danny, ty ses zbláznil, takhle drahé věci!“
„A proč ne, řekl bych, že to stálo asi tak stejně jako ty hodinky, když na ně koukám.“
„No ale jak se ti vůbec podařilo něco takového nenápadně koupit?“
„Když jsi byl na neschopence, tak jsem jel do města, koupit dárek pro Jennifer, a šel jsem se podívat do klenot. Tam jsem narazil i na tohle, tak jsem koupil rovnou dárky vám oběma.“
„A jak chceš vysvětlit, žes kupoval dárek mně?“
„Nemusím. Dovnitř jsem šel sám s Bobbym. Ostatní agenty jsem nechal hlídat venku.“
„Páni, tak tos to vymyslel dobře. Moc děkuju, miláčku. Je to fakt hezký.“
„To jsem rád. Víš, mně se líbí, když mají chlapi prstýnek nebo náramek, tak jsem ti chtěl taky něco takového koupit.“
Zbytek odpoledne hodlali strávit příjemnou hostinou, kde by hlavním chodem byl tentokrát Paulem připravený krocan. Schválně ho připravil trochu netradičně, aby Danny s dětmi neměli to samé jídlo, co včera v Bílém domě. A kdo ví, třeba bude jeho kuchařské umění jednou z věcí, která Jacka s Lily přesvědčí, že by nebylo špatné přijmout ho do rodiny. Jenže sotva zasedli ke svátečně prostřenému stolu, ozvalo se klepání na dveře.
Paul šel otevřít a když zjistil, kdo stojí za dveřmi, zůstal šokovaně stát: „Seane?“
„Ahoj, Paullie.“
„Co tady sakra děláš?“
„Přišel jsem ti popřát k Vánocům a přinesl jsem ti dárek. Nepozveš mě dál?“
Než ho ale stačil odmítnout, ke dveřím přišel i Daniel: „Děje se něco, Paule? Dlouho jsi nešel, už jsem začínal mít str... CO ON TADY DĚLÁ?“
„Danny, prosím tě, uklidni se...“
„Jak se mám asi uklidnit, když ty mi celou dobu evidentně lžeš! Pořád jsi mi tvrdil, žes ho už dva a půl roku neviděl a že s ním nic nemáš, a on je najednou u tebe doma?!“
Já se snad zblázním, nejen že se tu z nějakého nepochopitelného důvodu objeví Sean a zrovna ve stejnou dobu, co sem poprvé pozvu Daniela, ale Daniel si ještě ke všemu myslí, že ho s ním podvádím! A aby toho nebylo málo, tak zrovna jemu teď perfektně dokázal, že jsme spolu. Co teď?
„Danny, já s ním nic nemám, jasný?! A ty Seane buď tak hodnej a vypadni. A už se sem nikdy nevracej. Nechci tě už nikdy vidět.“
„Počkej, ne tak rychle. Původně jsem přišel, abych se tě zeptal, jestli to se mnou nechceš ještě zkusit, protože si myslím, že nám to spolu docela klapalo...“
„Jo, dokud jsem ti dělal poskoka.“
„Jenže teď koukám, že jsem získal dost cennou informaci. Asi byste nechtěli, aby se váš poměr rozebíral v novinách...“
Paul se již chystal zabouchnout Seanovi dveře před nosem a vyhodit ho, když se ozval Daniel: „Doktore Cartere, je mi líto, ale jak vidíte, zrovna jsem velmi zaneprázdněný. Nemám čas řešit s vámi peníze. Budete si muset domluvit termín u mé sekretářky. Myslím, že 12. dubna mám deset minut čas před obědem...“
Agentovi ihned došlo, o co jeho partnerovi jde. „Danny, počkej, na tu dobu už tam máš schůzku s tím chlapem, co tě chce žalovat za 11. září.“
„A jo, máš pravdu, Paule, zapomněl jsem. Vidíte, pane doktore,“ obrátil se Daniel zpět na Seana. Jsem skutečně časově velmi vytížený. Ale mám dojem, že někdy v červnu tam ještě volno mám. Jak říkám, zavolejte mé sekretářce, popište jí, o co jde, a ona něco vymyslí. Těšilo mě,“ a zavřel dveře dříve, než se Paulův bývalý přítel zmohl na jakoukoli reakci.
„Páni, Danny, to bylo úžasný, takhle se ho zbavit,“ musel se agent smát. „Dal jsi mu pořádně najevo, že se vydírat nenecháš.“
„A tys to hezky hrál se mnou, nejen, že jsme mu ukázali, že nemám na takové blbosti čas, ale tys mu naznačil i to, že jsem na podobné situace zvyklý.“
Se smíchem se vrátili zpět k dětem. Oba věděli, že můžou být v klidu. Sean určitě nebude chtít vysvětlovat Walshově sekretářce, o co jde. A navíc neměl žádné důkazy.
Vrátili se k hostině a předstírali, že se nic nestalo. Brzy však dorazil Bobby a společně nasedli do auta, aby odvezli prezidenta s Jackem a Lily zpět do Bílého domu. Larsenův syn zatím čekal u něj doma a hrál si se svým novým kocourem.
Asi za dvě hodiny dorazil Paul zpět domů a když spolu zasedli k televizi, zeptal se: „Tak co, Frede, jak se ti líbí Daniel?“
Chlapec nevěděl, jak má ihned odpovědět. Skutečnost totiž byla taková, že se mu prezident líbil hodně. Jeho zářivé a veselé modré oči, vlasy upravené s pomocí gelu a velmi dobrá postava se musí líbit každému. Navíc se mu moc líbilo, jak se chová k jeho otci a že je s ním vážně legrace. Zaslechl totiž rozhovor Daniela s tátou a tím cizím mužem a musel uznat, že to, jak elegantně prezident ukázal, že se od nikoho vydírat nenechá, bylo prostě geniální. Byla to skvělá a pohotová reakce. Jenže to otci přiznat nemohl.
„Jo, tati, líbí se mi. Myslim, že je to fajn chlap.“
„Tak to jsem rád. Říkal jsem si, že byste si mohli rozumět.“
„Jo, asi jo.“
Luke se po celý zbytek dne pořád pohyboval ve Fredově blízkosti a nehnul se od něj ani na minutku. Pořád se s ním mazlil a předl tak nahlas, že téměř neslyšeli televizi. Večer Larsen Fredovi připravil zas svou postel a šli brzy spát, po oslavě byli oba unavení. Kocourek měl zůstat v koupelně na dece, ale odmítal se vzdát chlapcovy přítomnosti a trval na tom, že bude spát s ním v posteli. „No tak, tati, nech ho. Dyť chudáček je ještě malinkej. Chybí mu teplo od mámy.“
„Ale ta postel je moje a když si na to zvykne, tak ho pak odsud nedostanu.“
„Prosim, jenom dneska.“
„No tak teda dobře. Ale nech mu otevřeno, aby mohl v noci do koupelny na bedýnku, kdyby chtěl.“
„Bezva, díky!“
Žádné komentáře:
Okomentovat