Paul odcházel od Daniela hrozně naštvaný. Nechápal, jak mohl už podruhé naletět takovému člověku. Myslel si, že Walsh je jiný, že Larsena opravdu miluje a chce být s ním. Ale on je naprosto stejný jako Sean. Jen ho celou dobu využíval a považuje za samozřejmé, že agent tady pro něj vždy bude, že na něj bude další čtyři roky čekat a bez problémů se smíří jen se statutem milence, dokud se prezident náhodou nerozhodne jinak. Byl na něj za tu zradu tolik rozzlobený, že si usmyslel, že nestačí se s Danielem rozejít. Měl chuť mu ukázat, že na něj čekat nemusí, že do postele si vždy někoho dokáže najít, není na Walshovi závislý. Chtěl se mu pomstít.
Jak šel chodbou, narazil na Kate, prezidentovu mluvčí. „Ahoj, Paule. Stalo se něco? Vypadáš rozčileně.”
„Ahoj, Kate. Ale, nic důležitého.“ V ten okamžik mu zazvonil telefon, volal mu prezident. Asi si přečetl vzkaz. Ale Paul s ním mluvit nechtěl, neměl zájem se s ním vůbec bavit. Je mezi nimi konec. Telefon tedy vypnul a dál se bavil s kolegyní: „Kam jdeš?”
„Právě jsem šla nahlásit, že si potřebuji na zbytek dne vzít volno. Sestry dcera je nemocná a ona ji nemůže vyzvednout ze školy, protože je do večera pracovně pryč, tak si ji musím vzít k sobě.”
A je to tady. Perfektní příležitost, jak se Danielovi pomstít. Kate se Larsena již dlouhou dobu snažila sbalit. „A co kdybych jel s tebou? Já jsem dneska už v práci skončil a stejně na odpoledne nemám nic v plánu.”
„Jasně, budu moc ráda.”
Když vyzvedli malou Rose ze školy a Kate ji uložila do postele, zůstali spolu v obývacím pokoji. „Dáš si víno, Paule?”
„Rád.”
Sedli si spolu na pohovku a Kate se v rámci konverzace zeptala: „Povídej, co ta tvoje přítelkyně?”
Přítelkyně? Vzpomněl si, že jí kdysi řekl, že miluje někoho jiného, ale nezmínil se, jakého je ta osoba pohlaví. Asi si automaticky odvodila, že se jedná o ženu. Raději ji nechal při tom, nechtěl teď nic o Walshovi s nikým rozebírat. „Dneska jsme se rozešli.”
„Vážně? Tak to je mi líto.”
„No tak, oba víme, že není,” usmál se a sáhl Kate na koleno.
„Máš pravdu.” Kate se k němu nahnula a políbila ho. Larsen polibek opětoval a posadil si prezidentovu mluvčí na klín.
Vyhrnula mu košili z kalhot, rozepla ji a začala ho hladit po hrudi, zatímco agent ji líbal na krku. Věci se mezi nimi rychle posouvaly dopředu a oba již byli velice vzrušení.
Kate začala Paulovi nedočkavě rozepínat kalhoty. Když se ale dotkla pásku na jeho kalhotách, něco se v bodyguardovi hnulo. Vzpomněl si na intimní chvíle, které takto trávil s Danielem. Na to, jak krásné bylo se s ním mazlit, cítit jeho vůni... Tohle prostě nebylo správné. I když se s prezidentem rozešel a byl na něj velmi naštvaný, stále ho miloval a nedokázal mu takhle ublížit.
Sundal ze sebe Kate a posadil ji zpátky na gauč. „Promiň, ale já nemůžu.”
„Proč? Udělala jsem něco?”
„Ne, to já. Promiň, prostě nemůžu.”
„No tak, Paule, jde přeci jenom o sex.”
„Nebylo by to správný, promiň. Musím jít.”
„To tě tolik dostala, že i po rozchodu se jí nemůžeš zbavit?”
„Byli jsme spolu rok a půl, nedokážu se hned ten den, co jsme se rozešli, zas vyspat s někým jiným. Jo, a nebyla to ona, ale on.”
„ON?!”
„Jo, jsem bisexuál.”
„To myslíš vážně?”
„Jo.”
„Jsi nechutnej, Paule. Jsem ráda, že jsem se s tebou nevyspala, ty teplouši odpornej! A když pomyslím, jak moc jsem tě chtěla! Vypadni z mýho bytu!”
„Teda, Kate, že jsi takhle úzkoprsá jsem si teda nemyslel. Měj se.” S těmi slovy bodyguard skutečně odešel.
V Bílém domě Walsh mezitím pouze doufal, že tímto svým zítřejším krokem neudělá žádnou chybu. Paul se s ním evidentně chtěl rozejít, v tom případě by neměl důvod nekandidovat. Doufal však, že se tohle nedorozumění vysvětlí a zas budou spolu. Bylo mu jasné, co se stalo. Paul se vrátil do jeho kanceláře, když on byl u Tima, a našel tam propagační materiály ke kampani, takže si musel myslet, že mu Daniel celou dobu lže a za jeho zády plánuje znovu kandidovat na post prezidenta.
Snažil se okamžitě, jak našel lísteček se vzkazem o rozchodu, Larsenovi zavolat a vše mu vysvětlit. Jenže agent hovor nepřijal a když zkoušel číslo opakovaně vytáčet znovu, telefon mu hlásil, že daný uživatel je nedostupný. Evidentně si vypnul mobil a nechtěl s Danielem mluvit. Poslal mu tedy alespoň zprávu, ve které stručně vysvětlil, co se stalo, a doufal, že Paul si brzy telefon zapne a vzkaz si přečte.
A kdyby si telefon nezapnul, určitě ho přesvědčí zítřejší tisková konference. Po ní si to spolu vysvětlí a vše bude v pořádku. Tohle jistě není definitivní rozchod, nemůže být. Nedokázal by již bez Paula žít. Miluje ho.
Více už bohužel neměl čas se tím po zbytek odpoledne zabývat a musel pokračovat ve svém naplánovaném programu. Ale stejně se jen stěží soustředil a odpoutával svou mysl od myšlenek na to, co asi Larsen zrovna dělá a jestli se k němu ještě někdy vrátí. Zřejmě je opravdu hodně naštvaný. Každou volnou chvíli vytáčel bodyguardovo číslo, ale telefon byl stále vypnutý.
Agent dojel domů, nechal tam auto a potom si zašel do jednoho blízkého baru. Potřeboval se napít a přemýšlet. Dnes se toho stalo hodně. Dannyho kandidatura ho vážně zasáhla. Vždycky si myslel, že jejich společná budoucnost je jistá věc, ale prezident to tak zřejmě neviděl. Dal přednost své kariéře před Paulem. Budiž. On tedy teď dá přednost své kariéře. Od teď už bude jeho vztah s Walshem pouze profesionální. Nedokázal z Bílého domu však odejít, chtěl ho chránit i nadále. Pořád mu na něm záleželo. A teď navíc ta věc s Kate. Jak může být takhle zaujatá vůči homosexuálům a bisexuálům? A jak on mohl být vůči Dannymu tak bezohledný? Vždyť se jen proto, aby se mu pomstil, málem vyspal s prvním člověkem, kterého potkal. Takhle nízko klesnul. Vůči Danielovi to bylo opravdu sprosté. I když se rozešli, tohle si Walsh nezaslouží.
Když se mu to celé rozleželo v hlavě, vzpomněl si, že má vypnutý telefon. Daniel mu jistě musel už několikrát volat. Nyní se již cítil dost uklidněný na to, aby s ním mluvil. Věděl, že rozejít se s někým jen vzkazem na stole a potom dotyčnému nepřijímat hovory, je opravdu slabošské a chtěl si to s prezidentem vyříkat. Navíc, i přesto, že mu to není příjemné, musí se mu přiznat, co málem provedl. Napravil to tedy a mobil zapnul.
Zjistil, že Daniel mu volal 73krát. A téměř ihned po Larsenově odchodu z Bílého domu mu poslal i zprávu. Stálo v ní: Paule, to je všechno omyl. Mike mi donesl návrhy propagačních materiálů pro kampaň, ale já mu řekl, že kandidovat nebudu. Zítra to oznámím oficiálně na tiskovce. Prosím, ozvi se mi. Miluju tě.
„Cože?!“ Vyhrkl nahlas, až se na něj barman otočil, jestli je vše v pořádku. Pane bože, já jsem takovej pitomec!
Rychle zaplatil a vyběhl z baru ven, aby ho nerušila hudba a mohl si s Dannym v klidu po telefonu promluvit. Původně si myslel, že ten, kdo se bude muset omluvit, bude Daniel, teď to ale vypadalo, že se bude muset opravdu hodně omluvit on. Sakra, já to prostě podělal. Doufám, že mi to s tou Kate odpustí… Ještě, že aspoň nakonec k ničemu nedošlo…
Nervózně vytočil Walshovo číslo a netrpělivě čekal, až prezident hovor přijme. On mě zabije, a já se tomu vůbec nebudu divit…
Konečně vyzvánění ustalo a na druhém konci se ozval Danielův ustaraný hlas: „Paule? Prosím tě, nech si to vysvětlit-“
„Ne, Danny, počkej,“ skočil rychle Walshovi do řeči. „Já četl tu smsku, promiň, strašně se omlouvám. Jsem fakt pitomej…“
„Takže mi věříš? Já vím, že jsem to zkomplikoval, měl jsem to Mikovi říct už dávno, ale když já to prostě nechtěl nikomu vysvětlovat, protože nevím jak, když o nás zatím nesmím nikomu říct…“
„Ne, Danny, to je v pohodě, já jsem blbec. Je to celé moje vina. Měl jsem se tě na to zeptat, probrat s tebou, co ty plakáty mají znamenat.“
„Tos měl, ale chápu, že tě to naštvalo. Takže dobrý? Žádný rozchod?“ Z prezidentova hlasu bylo jasně poznat, jak doufá, že mezi nimi zas bude všechno v pořádku.
„Víš… Danny… Já… já bych strašně rád, ale já dneska odpoledne provedl ještě jednu strašnou hloupost. Něco, co ti hodně ublíží, a bojím se, že tohle mi asi odpustit nedokážeš…“
Na druhém konci bylo chvíli ticho. Agent úplně viděl, jak Daniel usilovně přemýšlí, co se asi mohlo stát, a jak se snaží připravit na nejhorší. Potom se ozval, rozvážným, obezřetným tónem: „Cos udělal?“
„Víš…,“ Paul nevěděl, jak začít. Jak Walshovi vysvětlit, že byl kvůli neexistujícímu důvodu na něj tak rozzlobený, že ho skoro podvedl? „J-já byl u Kate.“
„Cože?!“ Prezident do telefonu zakřičel tak, že Larsen si musel dát přístroj dále od ucha.
„Poslouchej mě, Danny. Já na tebe byl hrozně naštvanej, myslel jsem, žes mě zradil, bral jsem to, že je mezi námi konec, a… Chtěl jsem se ti pomstít,“ zahanbeně zašeptal poslední větu. „Já se ti strašně omlouvám, rád bych to vzal zpátky,“ nyní již sotva zadržoval slzy, které se mu draly do očí. Jak to mohl tak pokazit? „Prosím, odpusť mi to. Miluju tě.“
„To si ze mě děláš srandu, ne,“ vydechl nevěřícně Daniel. „Ty si jako myslíš, že ti jen tak odpustím, žes mi zahnul?“
„Cože? Ne, Danny, já se s ní nevyspal!“ Teď už se opravdu rozbrečel. Tohle je určitě konec. Tohle mu neuvěří.
„Počkej,“ nyní zněl Walsh zmateně. „Tak co se teda stalo?“
„No, jak… jak jsem říkal, byl jsem… na tebe rozzlobenej, chtěl jsem… se ti pomstít,“ vypravil ze sebe mezi vzlyky, „tak jsem s ní šel po práci k ní domů…“
„A?“
Jak mu to vysvětlit? Co má říct, aby věci ještě nezhoršil? „A začali jsme se líbat a už k tomu pomalu mělo dojít… Jenže… jenže jsem stejně myslel na tebe a jak to s tebou je jiný, mnohem lepší. A že… že i když jsme se rozešli, stejně tě pořád miluju a tohle ti prostě udělat nemůžu,“ podařilo se mu ze sebe konečně dostat. „Tak jsem to zastavil.“
„Zastavil?“
„Jo.“ Vysmrkal se a pokračoval: „Řekl jsem jí, že nemůžu. Snažila se mě ještě přemluvit, ale když jsem jí řekl, že pořád ještě miluju toho chlapa, co jsem se s ním rozešel, vyhodila mě sama.“ Konečně se mu podařilo zastavit pláč. „Nečekal jsem, že je tak úzkoprsá.“
„Takže ses s ní nakonec nevyspal?“
„Správně,“ ještě naposledy se vysmrkal.
„Protože miluješ mě?“
„Jo. Danny, vím, že jsem udělal strašnou chybu a že tě tohle muselo hodně naštvat, ale myslíš, že bys mi to dokázal někdy odpustit? Časem? Počkám na tebe, jak dlouho budeš chtít.“
„Počkej, ty myslíš, že se teď kvůli tomu s tebou rozejdu?“
„No, technicky, že se nedáme zas zpátky dohromady, protože já se s tebou rozešel a ještě jsme se nedomluvili, že jsme zase spolu. Ale jo. Přesně to si myslím. Málem jsem ti zahnul, Danny, to je to nejhorší, co jsem ti kdy mohl udělat.“
„Ale neudělal. Nevyspal ses s ní. Protože i když jsi na mě byl rozzlobenej, pořád jsi mě miloval.“
„To je pravda.“ Larsen pomalu začínal opatrně doufat, že by se snad mohli usmířit.
„Ve finále jsi nic neprovedl, Paule, takže není, co ti odpouštět. Ale příště si prosím se mnou nejdřív promluv, jo? Slíbil jsem ti, že kandidovat už nebudu, tak bych něco takového nikdy neudělal.“
Agent nemohl uvěřit vlastním uším. Vždycky věděl, že Danny je šlechetný a velice rozumný muž, ale nečekal, že by mu mohl odpustit až takovou zradu. „Děkuju, miláčku, slibuju, že už se to nikdy opakovat nebude,“ řekl šťastně. Oddechl si a myslel, že tím jsou jejich problémy zažehnány.
Jenže Daniel v rozhovoru ještě pokračoval: „Paule, a když už o tom mluvíme, je tu něco, co jsem s tebou už dávno chtěl probrat.“
Paul byl tak šťastný, že se nerozcházejí, že se nenechal zastrašit Walshovým vážným tónem. „Jistě, Danny, cokoli.“
„Chtěl jsem s tebou o tom mluvit už od té doby, co za tebou přišla Hilary Harperová do nemocnice. Jenže pak tam byly ty atentáty na mě, potom jsem se tě bál a nakonec jsme řešili Vánoce a vztahy s Lily a Jackem, tak jsem se k tomu nedostal.“
„A o co jde, miláčku? Něco ohledně Freda?“
„No... ne tak úplně,“ zaváhal Daniel. Vypadalo to, že tentokrát neví, jak začít, zas on. „Víš, nelíbilo se mi, jak ses zachoval k Hilary, když jste se rozešli.“
„Cože? A proč?“
„Proč ses jí pak už nikdy neozval, nezeptal se, jak se jí daří, pro jistotu si neověřil, jestli není těhotná?“
„Co? Měl jsem jí jen tak volat, jestli není těhotná? Danny, bylo nám devatenáct, rozešli jsme se. Už nechodila na naši školu, odstěhovala se, prostě mě nenapadlo jí volat. Ale ano, máš pravdu, měl jsem to udělat, třeba by mi o Fredovi řekla a nepřišel bych tak o celé jeho dětství, to mě mrzí.“
„Paule, mně prostě u tebe přijde, jako bys vždycky po rozchodu za tím bývalým partnerem okamžitě zavřel všechny dveře, udělal za celým vztahem tlustou čáru a už ses o toho člověka vůbec nezajímal. Nehledě na to, co jste spolu prožili a že jste spolu měli vztah. Neudržuješ s nimi žádnou komunikaci. Když jsi mi vyprávěl o Seanovi, tam jsem to chápal, po tom, čím sis s ním prošel, ale u Hilary? To samé teď tady. Vypnul sis telefon, nezeptal ses na můj názor a dokonce ses hned chtěl vyspat s někým jiným. Tohle se mi prostě u partnera nelíbí. Znamená to, že když se s někým rozejdeš, už pro tebe potom neexistuje? Já tě opravdu miluju a chci s tebou být, ale bojím se, že kdyby se něco časem třeba stalo a my se rozešli, přestaneme spolu pak komunikovat a nebudeme už ani kamarádi.“
„Danny, jak si o mně můžeš něco takového myslet? Ano, u Seana jsem to udělal, tam se mnou souhlasíš, že jsem na to měl plně právo. A je pravda, že jsem se nikdy neozval Hilary, ale toho lituju a dnes bych to skutečně udělal jinak. A souhlasím, že se svými ostatními bývalými partnery taky moc nekomunikuju, ale tam to opravdu vyplynulo přirozeně. U většiny z nich jsme si ještě nějakou dobu volali nebo psali, ale časem to prostě vyšumělo. Jenže třeba s tebou, a to víš, i když ses se mnou tehdy rozešel ty, když sis myslel, že spím se Seanem, tak jsem tady v práci chtěl zůstat, abych ti byl aspoň nablízku. Chtěl jsem být u tebe a chránit tě. A dneska jsem taky ten mobil zapnul s tím, že ti zavolám a promluvíme si, měl jsem v plánu se s tebou rozejít, ale zas zůstat tady. A teď jsem si vzpomněl... Pamatuješ na tu jednu sekretářku tady z Bílého domu, jak jsem s ní byl ještě před Seanem? Byli jsme spolu asi sedm měsíců. Tak s tou jsme se pak ještě dlouho kamarádili, dokonce jsme párkrát zašli na kafe, jenže její současný přítel žárlil a nechtěl, aby se se mnou takhle stýkala, takže to ukončila. Ona. Občas se vídáme v práci, tak někdy prohodíme pár slov, ale to je všechno.“
„Aha… Takže to takhle neutínáš?“
„Ne, Danny, opravdu ne. A pokud jde o nás dva, i kdybychom se rozešli, nechtěl bych se s tebou úplně přestat vídat. Moc bys mi chyběl.“
Měl pocit, jako by slyšel, jak Walshovi spadl kámen ze srdce. Prezident mnohem veselejším hlasem odpověděl: „Ty bys mi taky moc chyběl, miláčku. Nedovedu si vůbec představit život bez tebe.“
„Takže všechno dobrý?“
„Jo,“ poznal Danielovi na hlase, že se usmívá. „Uvidíme se zas zítra, jo?“
„To víš, že jo. A kdy máš vlastně tu tiskovku?“
„Domluvili její začátek akorát na dobu, kdy ti začíná služba, takže se před ní neuvidíme, ale hned po ní od tebe chci pořádnou pusu jako omluvu za dnešek, jo?“
„Hmmm… to se ti moc rád pořádně omluvím,“ zasmál se Paul a na moment si pohrával se šťastnou myšlenkou, že tímto krokem bude od zítra prezident o něco víc jeho. Je to další krok k jejich společné budoucnosti. Nemohl se dočkat.
Když druhý den odpoledne přijel do Bílého domu, bylo mu řečeno, že prezident má dnes mimořádnou tiskovou konferenci ohledně své kampaně, která začne za několik málo minut. Dokonce je prý již připraven na místě. Dělal tedy, jako by tuto informaci slyšel poprvé, a pospíchal, aby celé Dannyho vystoupení viděl. Věděl, že tam bude jako ochranka a jeho pozornost má být upřena jinam, ale nemohl si pomoci. Tohle bylo příliš důležité, chtěl si to navždy zapamatovat. Škoda jen, že se nemohli vidět před tiskovkou, ale nevadí, oslaví to spolu pak.
Jen moment po tom, co vešel dovnitř, začal Walsh svůj proslov: „Vím, že všichni asi čekáte, že vám nyní popíšu, jakou kampaň povedu, jakým směrem se chci vydat a na čem plánuji postavit svůj program. Bohužel, musím vás zklamat. Z osobních důvodů a kvůli jednomu mně velmi blízkému člověku,” při těchto slovech se nenápadně podíval na Paula stojícího pod pódiem, tak aby Larsen poznal, že mluví o něm, ale ostatní lidé si ničeho nevšimli, „jsem se rozhodl nekandidovat do dalšího funkčního období. Děkuji vám za pozornost a Bůh žehnej Americe.” S těmi slovy sestoupil z pódia, ignorujíc desítky novinářů, jež na něj pokřikovali různé otázky.
To bylo ono, to, na co agent tak čekal. Konečně. Cítil se, jako by z něj spadla jakási neviditelná tíha. Další krok na cestě za svobodou. Jestli měl dosud o Walshových úmyslech nějaké pochybnosti, teď už byly všechny pryč. Prezident se právě vzdal obhajoby svého mandátu, práce, kterou opravdu miloval a která pro něj byla tak důležitá, ale neslučitelná s tím, aby mohli být oficiálně spolu. Udělal to pro něj. Protože ho miluje. Byl tak šťastný, jak už dlouho ne. S lehkým úsměvem na Daniela nenápadně kývl a vydali se s ostatními kolegy do centrální části Bílého domu. Tam již na chodbě musel Walsh odpovídat na všetečné otázky snad poloviny personálu. Všichni trvali na tom, že musejí znát důvod, proč Daniel už nebude kandidovat. Prezident jen odpověděl, že jeho důvody jsou osobní a víc to rozebírat nebude. Štěstí bylo, že u toho zatím nebyla Jennifer. Larsen si však byl jistý, že ta se brzy ozve také. A velmi důrazně. Díky bohu byla až do večera mimo Bílý dům. A doufal, že i mimo dosah jakéhokoli zpravodajství.
Mezitím se i Danielův poradce přidal v palbě otázek: „Pane prezidente, teď na tiskovce jste mluvil o tom, že vás k tomu někdo přemluvil, to jste mi včera neřekl. Kdo to byl?“
„Omlouvám se, ale tohle je čistě moje věc, Miku. Prostě jsem se rozhodl, že na příští funkční období již nechci být prezident.“
„Ale týká se to nás všech, pane prezidente. Kvůli komu?“
„Kvůli někomu, kdo pro mě moc znamená.“
„Takže vy to neřeknete?“
„Víte, co znamená slovo soukromí, pane Greene?“
„Jistě, chápu. Ale abyste věděl, všichni ti novináři se teď vrhnou na mě a Kate a budou chtít vysvětlení.“
„Řekněte, že už jsem všechno na konferenci řekl, víc se k tomu vyjadřovat nebudu.“
Tím prezident zjevně považoval diskuzi za uzavřenou a zamířil do své pracovny, s Paulem v patách. Sotva se za nimi zavřely dveře a oni osaměli, Daniel se Larsena zeptal: „Tak cos na to říkal?“
„Perfektní, miláčku. Děkuju, žes to pro nás udělal,“ přitáhl si ho bodyguard do náruče a políbil ho. „A ještě jednou se ti omlouvám za ten včerejšek.“
„Byli jsme na tom domluvení, Paule. Jsi pro mě mnohem důležitější, než moje funkce. Obětoval bych cokoli za to, abych mohl žít s tebou. Vždyť jsem ti už nabízel dřív, že s naším vztahem vyjdeme na veřejnost. Kdybys to neodmítl, byl jsem připravený to udělat. Miluju tě nade všechno a moc s tebou chci být. A na ten včerejšek už radši zapomeneme, jo? Jak jsi mi napsal, že je mezi náma konec, a neodpovídal jsi mi na telefonáty, byl jsem strachy bez sebe, tak už na to nechci myslet.“
„Vážně?“
Prezident ho místo odpovědi hluboce políbil, jako by se utvrzoval, že Paul tam skutečně s ním je. Bodyguardovi bylo v ten moment jasné, že svá slova myslel opravdu vážně. Proto polibek opětoval a užíval si, co mu Walsh právě řekl. Mrzelo ho, že mu tak křivdil. Byla veliká chyba myslet si, že Danny by byl schopný další čtyři roky držet jejich vztah v tajnosti a chtít po Paulovi, aby i nadále vystupoval pouze jako jeden z jeho bodyguardů.
„Omlouvám se, Danny. Za všechno, co jsem včera udělal. Je mi to líto.“
„To nic, Paule. Už na to zapomeneme, jo?”
Kéž bych mohl. Zachoval jsem se vážně jak pitomec. Ještě, že jsem se s ní fakt nevyspal. To bych si nikdy neodpustil. Byl nevýslovně šťastný, že má tak hodného přítele.
Jenže potom už se Daniel musel věnovat svým povinnostem, tak byli nuceni zbytek rozhovoru a usmiřování nechat na později.
Večer měl Walsh ještě domluvenou schůzku s Timothym O’Neillem. Museli se spolu domluvit kvůli té prezidentově odvolané kandidatuře.
Tentokrát se Paul poprvé jednání zúčastnil jako rovnocenný Danielův partner. Walsh je konečně oficiálně představil, Larsen si k nim přisedl a všichni tři společně se snažili najít řešení, jak nastalou situaci nejlépe vyřešit. Již z Michaelovy reakce bylo zcela jasné, že Daniel se teď nevyhne otázkám, kdo že je ta důležitá osoba, kvůli které prezident zrušil svou volební kampaň. Pro Larsena to bylo zvláštní, takhle se zúčastnit politického jednání. Navíc, skutečně být brán jako rovnocenný účastník. Ale na druhou stranu tohle přeci vždycky chtěl. Chtěl vystupovat jako Walshův partner a tohle k tomu přirozeně patří. Musí si tedy začít zvykat.
Později viceprezident položil tu nejdůležitější otázku: „Dobrá, tak mi teď řekněte definitivně: Oba dva si jste jistí, že nebudeš chtít kandidovat, Danieli?“
„Time, už jsem to oznámil. Je to konečné rozhodnutí. S Paulem už jsme dávno dohodnutí, že v dalším funkčním období nenastoupím.“
„A co si myslíte vy, agente Larsene?“
„No, já samozřejmě hlavně chci být s ním, ne strávit ještě další čtyři roky takhle, kdy se jenom bojíme, aby se o nás někdo nedozvěděl, takže já jsem jednoznačně pro,“ chytil Daniela za ruku.
„To zcela chápu. Danieli, ty tohle vidíš stejně? Uvědomuješ si, co se začne dít, až vyjde najevo, že jste spolu?“
„Jo, Time. Paula miluju a chci, abychom konečně mohli být opravdu spolu, ne takhle. To je jenom přežívání, ne vztah.“
„Dobrá, jsme tedy domluveni. Upřímně doufám, že vše vyjde tak, jak si představujete, a že vám vztah vydrží. Já tedy svou kampaň rozjedu naplno, když už jsme se dohodli, a snad se mi podaří vyhrát. Doufám, že mě alespoň podpoříš, Danieli.“
„Díky, Time. Samozřejmě, s mojí plnou podporou můžeš počítat.“
„Děkuji. Vy dva zas můžete vždycky počítat se mnou, neváhejte se na mě obrátit, když budete něco potřebovat. Měj se hezky, Danieli. Moc rád jsem si s vámi konečně trochu promluvil, agente Larsene. Doufám, že se nám brzy naskytne příležitost popovídat si více. Na shledanou.“
Když viceprezident odešel, konečně spolu v pracovně zůstali sami. Paul zamkl dveře, ať mají po prožitých událostech chvíli nějaké soukromí.
Pořád nemohl uvěřit, že se to vážně děje. Opravdu bude s Danielem žít jako jeho partner! A Walsh počítá s tím, že o jejich vztahu bude veřejnost časem vědět! Byl neskutečně šťastný. Popadl prezidenta do náruče a začal ho vášnivě líbat. On se samozřejmě vůbec nebránil a aniž by si to pořádně uvědomili, skončili v milostném objetí na pohovce a zuřivě ze sebe navzájem strhávali oblečení.
Paul měl chuť Daniela popadnout a prudce a rychle si ho okamžitě vzít, ujistit se, že je jen jeho, ale vzhledem k tomu, jak se ho prezident ještě nedávno bál, neodvážil se to teď pokoušet. Bylo mu jasné, že vyhráno nemají, Walsh může mít kdykoli znovu panický záchvat. Proto se rozhodl přenechat iniciativu na něm. Danny si na něj lehl, chvíli ho lehce kousal do krku a potom zamířil rukou k Larsenovu klínu. Nejdříve se ho jen zlehka dotýkal, pak se však agentovu penisu začal věnovat s neobvyklou důkladností. Pečlivě přejížděl konečky svých prstů snad každý milimetr bodyguardovy erekce. Vypadalo to, jako by ji zkoumal, jako by si chtěl každý kousíček vrýt do paměti.
Bylo to sice neobvyklé a velmi stimulující, ale Paul už byl vzrušen až moc. Takovou dobu spolu neměli sex, chtěl dělat konečně něco víc. Sklouzl tedy dlaněmi na prezidentovy hýždě a začal je hladit. Čekal, jestli to jeho partnerovi nebude vadit. Daniel se však pouze slastně zachvěl. To považoval za dobré znamení a rozhodl se pokračovat.
Špičkou ukazováčku se opatrně dotkl Walshova otvoru a jemně zatlačil. Danny byl natolik vzrušený a uvolněný, že prst do něj vklouzl bez problémů. A stále nijak nedával najevo, že by mu to bylo nepříjemné. Chvíli ho tedy takto pomalu roztahoval, brzy však musel Daniel dojít pro lubrikant, aby mohli pokračovat. Když se vrátil, Paul přípravu dokončil tak rychle, jak jen si vzhledem k prezidentově psychickému stavu dovolil, a potom již na něj jeho přítel nasedl a agentův penis do jeho těla pomalu vnikl.
Walsh se začal v bocích pohybovat a brzy našel správný úhel, kdy bodyguardova erekce při každém přírazu narážela do jeho prostaty. To ho samozřejmě velmi rychle přivádělo k vrcholu. A pohled na vzdychajícího a přirážejícího Paula pod ním jeho vzrušení stupňoval přímo exponenciální rychlostí.
Larsen ho po chvíli ještě začal hladit po stehnech a rukou pomalu bloudil k jeho erekci. Pane bože, ano! Daniel cítil, že se vyvrcholení již dlouho bránit nevydrží. Sotva mu agent přejel palcem po nateklém žaludu, hlasitě vykřikl a jeho tělem projela silná vlna orgasmu.
Když bodyguard pod ním viděl, jak sexy při tom prezident vypadal, a Walshovo sperma mu zkrápělo velkou část břicha, stačilo již jen pár přírazů a sám dosáhl vrcholu také.
Walsh si na něj unaveně lehl, společně se vydýchávali, pomalu se hladili a vychutnávali si svou blízkost. Po chvíli ale Danny vstal, aby se mohli opět obléct.
Zatímco z něj Walsh slézal, Paul si ho prohlížel a stále nemohl uvěřit tomu, jak moc přitažlivý jeho přítel je. Zaměřil se na kapky potu, které mu ještě stékaly po hrudi, na jeho nádherné sexem rozcuchané vlasy, které nyní nebyly upravené a nagelované jako obvykle, dokonale tvarovaná stehna, a hlavně ten zadek! Neustále si říkal, že má obrovské štěstí, že má takového partnera. Až se lidé dozvědí o jejich poměru, budou mu všichni závidět, že on se může dotýkat prezidentova těla, mít s ním sex a především smí zabořit svůj penis do té krásné a pevné zadnice kdykoli jen chce.
Pozoroval Daniela, jak bere z kapsy kalhot papírový kapesník a utírá ze sebe své i agentovo sperma. Sám vstal a také se začal utírat. Měl ale u sebe pouze jeden kapesník a ten mu rozhodně stačit nebude. „Danny, prosím tě, dej mi jeden kapesník, potřebuju se utřít.“
„Jo, ale počkej, musím pro něj dojít do obýváku, já už jich tady víc nemám. Jenom si vezmu kalhoty.“
Zatímco si na sebe prezident oblékal spodní prádlo a kalhoty, agent si svým kapesníkem otřel alespoň své sperma z přirození a když Walsh odešel, oblékl si také kalhoty. Potom se posadil na pohovku a čekal, až Daniel přijde.
Za okamžik se skutečně vrátil s balíčkem kapesníků, které Larsenovi podal. Bodyguard si z balíčku vytáhl jeden kapesník a chystal se utřít své břicho od prezidentova semene.
V ten samý moment se zprudka otevřely dveře do obývacího pokoje a spojovacími dveřmi do pracovny, které právě nechal Walsh otevřené, se do místnosti bez klepání doslova vřítila Jennifer. Pracovnu sice zamkli, ale nepředpokládali, že někdo jen tak přijde přes vedlejší místnosti. „Danieli, to si ze mě děláš s tou kandi– Vy odporný teplouši, to už to musíte dělat i tady?!“
„Jenny, proboha, uklidni se. Do toho, kde máme nebo nemáme sex, ti vůbec nic není. Nemáš sem chodit bez klepání. Co jsi chtěla?“
„Pojď se mnou do obýváku, chci si s tebou promluvit.“
„Dobře.“
Paul byl zvědavý, co Jennifer chce Danielovi o zrušené kandidatuře říci, proto vstal z pohovky a poslouchal je za dveřmi. Při tom si rychle utřel břicho a oblékl si košili.
„Danieli, nemohl jsi mi aspoň říct, že plánuješ zrušit tu kandidaturu?“
„Tak snad jsem ti několikrát říkal, že s Paulem chci žít, ne?“
„Proč bys kvůli němu neměl být prezident ještě i v příštím období? Vzpamatuj se. Tohle vám prostě nevyjde. Nikdy spolu žít nebudete, jenom zahazuješ obrovskou šanci.“
„Jenny, přestaň. Chceme být spolu, ne jako teď, kdy se musíme schovávat.“
„To mi chceš říct, že celému světu řekneš, že jsi teplouš, a na naše manželství se úplně vykašleš?“
„Přestaň už s těma výrazama! Jakmile mi skončí funkční období, bude z Paula oficiálně můj partner.“
„Tak jestli tohle myslíš vážně a už nechceš být dál ve funkci, protože chceš všem veřejně přiznat, že chrápeš s buzíkem, chci rozvod!“
„Fajn.“
„Ale okamžitě, ne až se ti to bude hodit! Já už tohle snášet nebudu!“
Cože? To myslí vážně? Že by se opravdu rozvedli už teď a prezident byl zas o něco víc jeho? Že by mu konečně první dáma přestala neustále předhazovat, že má na Daniela větší právo, protože ona je jeho žena?
„Dobře, jak chceš. Stejně mi funkce bude končit už za rok.“
Ano, další krok ke svobodě!
„Fajn, zítra zavolám právníkovi. A abys věděl, s kým chrápeš a kvůli komu tak ochotně obětuješ úplně všechno, rodinu i kariéru, doslechla jsem se, že tady po Bílém domě dneska Kate Newtonová celý den rozhlašuje, že včera byl ten tvůj u ní.“
„Já to vím.“
„Co prosím?!“
„Řekl mi to.“
„To si děláš srandu, ne?“
„Proč bych něco takového dělal? Vím o tom, že u ní byl. A taky vím, a musíš to vědět i ty, že se spolu nevyspali. Pochybuju, že by Kate tvrdila, že s Paulem měla sex. Určitě vypráví spíš o tom, že se dozvěděla, že je bisexuál.“
„Ano… Ale jak tohle všechno víš?“
„Už jsem ti to vysvětlil. Paul mi to řekl. Hned včera. Máš ještě něco jiného, co se mnou chceš probrat?“
„Ne,“ odpověděla zmateně první dáma a odešla pryč.
Prezident vyšel z obývacího pokoje a uviděl svého přítele stojícího u dveří a tvářícího se velmi provinile.
„Danny, promiň, že jsem ti způsobil takové problémy.“
„To je v pohodě, Paule. O tobě moje mluvčí vypráví, že jste spolu skoro měli aférku, a všem na potkání vysvětluje, jakou máš orientaci. O mně ne,“ zasmál se. „Ale teď vážně. Jennifer mě opravdu naštvala, ona by vážně byla schopná mi lhát, že ses s Kate vyspal, jen aby nás rozeštvala. To bych do ní neřekl.“
„Takže mezi námi je všechno dobrý?“
„To víš, že jo.“ Potom však prezident zvážněl: „Nečekal jsem ale, že podá žádost o rozvod. Je pravda, že nám to věci usnadní, nebudeme muset čekat, až skončí volební období, a pak teprve řešit formality, jenže asi budu už teď muset přiznat náš vztah. A jestli se to dostane na veřejnost…“
Bodyguardova radost z vidiny Danielova rozvodu náhle vzala za své. „To je pravda. To by znamenalo, že bys musel skončit ve funkci dřív.“
„Přesně. A taky bychom se museli soudit o děti už teď. Chtěl jsem jim dát chvíli, aby si nejdřív zvykly, než to uděláme, ale co se dá dělat,“ povzdychl si. „Aspoň to bude za námi. Stejně jsem s tím chtěl vyjít ven už tehdy, jak tě unesli. Ve finále na tom tak nezáleží, ve funkci bych už byl jenom rok a takhle aspoň budeme dřív spolu, což by za to rozhodně stálo. To skrývání mě unavuje pořád víc. Chci mít konečně normální život s tebou,“ přitáhl si Paula k sobě a políbil ho.
„Jsi prostě dokonalej, Danny,“ zašeptal mezi polibky v odpověď Larsen. Uvědomoval si, že i když to Daniel nezmínil, rozvod pro něj bude těžký i z jiného důvodu. Věděl, že jeho partner měl Jennifer i přese všechno rád. Rozuměl tomu, byla to matka jeho dětí a strávili spolu téměř 25 let, to znamená hodně. Mají na sebe velkou vazbu, která nezmizí nejspíš nikdy. Pro Walshe to bude nesmírně náročné období, bude potřebovat, aby mu Paul byl velkou oporou. „Cokoli budeš potřebovat, podporu nebo nějakou jinou pomoc, třeba svědectví u soudu, radu… Jsem tady.“
„Já vím, miláčku.“
Ještě chvíli spolu stáli v objetí a byli šťastní, že po tak napjatých posledních dnech, a zejména včerejšku, je mezi nimi zas všechno v pořádku. Jsou spolu a podařilo se jim dnes vyřešit první věci ohledně jejich společné budoucnosti.
Brzy však byl čas jít na večeři. Nechtělo se jim ale se od sebe zas odtrhávat a dělat přede všemi, že jsou jen kolegové. Chtěli strávit dnešní večer jen spolu. Proto jim Daniel objednal večeři do své pracovny pod záminkou, že má hodně práce, a když jim ji donesli, vzali si výjimečně jídlo do postele, kde ho snědli při sledování filmu na prezidentově notebooku.
Celou noc také strávili společně a když se ráno blížila osmá hodina, Paul potichu vstal a objednal z kuchyně pro sebe i pro Daniela snídani. Pro Walshe samozřejmě zas vajíčka se slaninou, když je má tak rád, a pro sebe koblihy a kávu. Věděl, že to není rozhodně nic zdravého ani pro jednoho z nich, ale bral to jako takovou výjimečnou snídani na oslavu celého včerejšího dne.
Služba donesla jídlo na tácu až k Walshově ložnici, tam si ho agent přebral a vstoupil dovnitř.
„Dobré ráno, Danny. Podívej, přinesl jsem nám snídani do postele.“
„Hmmm… Večeře i snídaně v posteli, to bych mohl mít pořád,“ hladově si od něj prezident vzal talíř.
„Jo? Tak až spolu budeme bydlet, zaplatíme si někoho, kdo nám takhle vždycky připraví a donese jídlo až do ložnice, jo?“
„Jasně,“ zasmál se prezident.
Potom už se ale rychle najedli a museli se věnovat každý svým povinnostem. Čekal je nabitý den.
Žádné komentáře:
Okomentovat