1. kapitola - Ráno

Celou noc Paul nehybně ležel v posteli a objímal Daniela. Dříve pro něj bylo těžké ležet takhle několik hodin bez hnutí, aby Walshe neprobudil, ale po několika společně strávených nocích si zvykl. Vždy tiše ležel vedle něj, poslouchal zvuky z chodby a dával pozor, aby se Dannymu nic nestalo.

Brzy ráno se patrně, aby svého přítele nevzbudil, nadzdvihl na loktech a na moment ho tiše pozoroval. Kochal se pohledem na jeho milou tvář, která vlivem spánku byla nyní ještě něžnější než obvykle. Byla rámována krátkými jemnými hnědými vlasy, teď roztomile rozcuchanými. Mohl by na něj takhle koukat celou věčnost, ale tolik času bohužel nemají. Potichu vylezl z postele a začal se oblékat.

 

„To už je tolik hodin?“ Daniel se probudil zrovna, když si nandal kalhoty a začal si zapínat košili.

Paul si sedl k němu na postel a políbil ho na čelo: „Zas tolik hodin ještě není, Danny. Ale bude lepší, když odtud zmizím dřív, než by sem náhodou někdo vrazil. Vždyť to znáš.“

„Jo, to máš pravdu. Ale už mě to vážně nebaví. Pokaždé, když spolu strávíme noc, ty se musíš vyplížit ven jako duch, aby si tě nikdo nevšiml. Už toho mám dost.“

„No tak, víš, že jinak to nejde.“

„Jo, vím, a to mě právě štve, Paule. Chtěl bych s tebou trávit víc času.“

„Vždyť spolu býváme celé dny.“

„Víš, jak to myslím.“

„Vím, Danny, a je to pro mě stejně těžké jako pro tebe. Ale nemůžeme s tím nic dělat.“

„Jo. Za pár let už to ale bude všechno jinak. Teda, jestli mě ještě budeš chtít.“

„To víš, že tě budu chtít. Miluju tě, Danny, a vždycky budu.“

„Já tebe taky, Paule.“ Přitáhl si Larsena k sobě a věnoval mu hluboký polibek.

Potom Paul vstal, oblékl si sako, kývl na Daniela, který ještě ležel v posteli, a odešel ven před ložnici. Tam se musel tvářit, že byl na svém stanovišti celou noc.

Daniel ještě chvíli po jeho odchodu zůstal v posteli, potom už ale raději také vstal a oblékl se. Za okamžik se ozvalo hlasité zaklepání na dveře jeho ložnice a vešel, spíše se vřítil, Michael Green.

„Pane prezidente, za 20 minut musíte už sedět v autě. Měl byste se jít urychleně nasnídat. Vaše žena s dětmi na vás v jídelně čekají.“

Daniela vždy udivovalo, jak tenhle kluk dokáže člověku předat tolik informací najednou. Byl to asi také důvod, proč si jako svého poradce vybral právě jeho. I když, možná to byl i jeho trochu netradiční vzhled, čím ho tak zaujal. Mike měl hezké jasné modré oči, na které se jistě chytila již spousta žen, a špinavě blond vlasy, zesvětlené melírem. Vždy je nosil vyčesané nahoru, čímž si na hlavě vytvářel účes ve stylu vrabčího hnízda. K tomu byl ještě dost malý v porovnání s průměrným americkým mužem, ale co mu chybělo ve výšce, doháněl bohatě svou prostořekostí a entusiasmem. Byl to ten typ člověka, kterého musíte buď milovat, nebo nesnášet. A Walsh si ho již od prvního okamžiku velice oblíbil.

Zaregistroval, že za Michaelem do ložnice pro jistotu vešel i Paul, přeci jen je náplní jeho práce být prezidentovi neustále nablízku a hlídat ho. Při zmínce o Danielově manželce se ale nezatvářil moc nadšeně. Walsh si toho hned všiml, teď však Larsena uklidňovat nemohl. Aby se tedy Michaela zbavil co nejdříve, řekl jen: „Díky, Miku, už jdu.“

Michael odešel a Daniel zůstal s Paulem opět chvíli sám. Využil toho k tomu, aby ho uklidnil. Chytil ho za ruku a řekl: „Prosím tě, vydrž to. Vím, že být v jedné místnosti s Jennifer je pro tebe dost těžké, ale musíme to nějak zvládnout.“

Paul si povzdechl: „Já vím, nemáme jinou možnost. Vlastně od ní bylo docela ohleduplné, že s tím, co se mezi námi děje, nevyšla na veřejnost a dál navenek hraje tu hru na manželství.“

„Jo, to jo. I když… proto, že to neudělala, je z ní pořád první dáma, se všemi výsadami. Bylo to pro ni výhodné. Občas si ale říkám, že to udělat měla. Byl by konec s naším skrýváním a mohli bychom být spolu.“

„Dovedeš si představit, jak bys vypadal v očích veřejnosti, kdyby se dostalo ven, že máš poměr s šéfem své ochranky?“

Daniel se nad tím zamyslel a po chvíli odpověděl: „Asi by mě chtěli odvolat z funkce, prezidentem by se stal viceprezident a moje žena by byla považovaná za chudinku, kterou její manžel opustil kvůli chlapovi.“

„A oba dva víme, že ona by roli chudinky hrála velice dobře.“

„Máš pravdu. Do konce funkčního období to nějak vydržíme, příště už kandidovat nebudu a začneme spolu konečně žít.“

Paul si Daniela přitáhl do náruče a políbil ho, jenomže byl nejvyšší čas, aby se Daniel vydal na rychlou snídani. Společně tedy vyšli z prezidentské ložnice a zamířili do jídelny. Přesně podle předpisů – Daniel vpředu a Paul dva kroky za ním.

Když ráno vyšel z Danielovy ložnice, Paul se vysílačkou spojil s Bobbym Halem, svým podřízeným, ale neméně schopným kolegou, aby ještě jednou zkontroloval auta, připravená pro dnešní Walshovu cestu. Paul sám je osobně kontroloval večer, chtěl ale mít naprostou jistotu, proto je nechal zkontrolovat ještě těsně před jízdou. Věděl, že Bobby je velice důkladný, nic nepřehlédne. Znali se již od studií a byli nejen kolegové, ale i nejlepší přátelé, takže věděl, že se na něj může spolehnout. Teď mu Hale vysílačkou nahlásil, že auta jsou zkontrolovaná a vše je v pořádku.

Paul mu poděkoval právě, když s Danielem došli před jídelnu. Uprostřed místnosti byl bohatě prostřený stůl, u kterého již seděla Danielova žena i s jejich dětmi, Lily a Jackem.

Daniel se pozdravil s manželkou, která mu jen chladně odpověděla, Paul jí nestál ani za pohled, a pak se přivítal s Jackem a Lily. Obě děti se ke svému otci vrhly, objaly ho, a potom se rozeběhly k Paulovi.

Ten si dovolil na chvilku upustit od předpisů a svých povinností, přidřepl si k nim a také je oba dva chytil do náruče. Měl je moc rád. Byli tak roztomilí! Navíc, byly to děti muže, kterého miloval, a Jack byl Danielovi až neskutečně podobný.

Jennifer se tentokrát na Paula podívala, a to tak výhružně, že kdyby pohledy mohly zabíjet, je Paul dávno mrtvý. Ona ho prostě nenáviděla, z celé své duše. Když se o něm a o Danielovi dozvěděla, začala jim oběma dělat ze života peklo. A poslední dobou to bylo ještě horší. Obě dvě děti totiž agenta přímo zbožňovaly. Samozřejmě nevěděly, co se děje mezi ním a jejich otcem, ale občas za Paulem chodily, aby si s nimi hrál. Také se mu svěřovaly, když je něco trápilo, a braly ho jako svého kamaráda.  To jí vadilo, jenomže s tím nemohla nic dělat. Už dětem několikrát zakázala, aby za ním chodily, ony však neposlouchaly.

Po tom, co se celá rodina rychle najedla, vydali se všichni společně k autům. Nasedli do prezidentské limuzíny, ostatní auta zaplnili další agenti a řidiči.

Paul jako šéf ochranky jel ve stejném autě s Danielem, Jennifer, Jackem a Lily a když byli uvnitř, prezident mu beze slova podal housku se salámem, kterou pro něj v jídelně nenápadně zabalil do ubrousku a schoval do kapsy u saka. Paul ji vděčně přijal, už začínal mít hlad. Jennifer na to neřekla nic, ale oba dva je propalovala pohledem. Došlo jí, že dnešní noc strávili spolu a proto se bodyguard nestihl nasnídat.