3. kapitola – Zpět v Bílém domě

Když se vrátili do Bílého domu, prezident šel ihned do své pracovny, kterou si zřídil ze Žlutého oválného pokoje vedle svých soukromých pokojů. Podle tradice měl sice většinu svého času trávit v Oválné pracovně v západním křídle Bílého domu, ale Daniel se rozhodl, že bude praktičtější si zřídit pracovnu i zde. V urgentních případech nemusel jít přes celý Bílý dům, a navíc byl takto během dne blíže svým dětem, které většinu času trávily na tomto patře.
 

Velitel ostrahy za ním za chvíli přišel a sedl si na židli z druhé strany stolu. Nějakou dobu ani jeden z nich nic neřekl, Paul pouze pozoroval Daniela při práci, potom ale agent promluvil: „Můžeš mi říct, proč jsi jí musel chytat za ruku?“

„Co?“ Daniel vzhlédl od papírů a nechápavě na něj zíral. „Koho jsem chytal za ruku?“

Zelenomodrá barva Paulových očí byla najednou tmavá a prozrazovala, že agent překypuje vztekem, i když jeho tvář zůstávala kamenná. Daniel ale vůbec nechápal, o čem to jeho přítel mluví.

„Svojí ženu jsi držel za ruku!“ Bodyguard teď už vybuchl. „Nebyl přece žádný důvod, aby ses jí dotýkal!“

„Paule, prosím tě, uklidni se. Nezapomínej, že oficiálně jsme s Jennifer pořád manželé a navenek to tak musí vypadat.“ Daniel mluvil tiše a rozvážně.

„No jasně! A když tady v noci nejsem, tak s ní taky rovnou můžeš i spát, aby ta vaše hra na manžele byla opravdu věrohodná, ne?!“

„Cože? Paule, zbláznil ses?“ Prezident nemohl uvěřit tomu, že Larsen něco takového řekl. Že by skutečně věřil tomu, že by mu Daniel byl nevěrný.

Vstal ze své židle a obešel stůl na Paulovu stranu. Měl těchhle ustavičných hádek již dost. Jennifer s bodyguardem na sebe navzájem tak moc žárlili, že to někdy bylo až nesnesitelné. Skoro každý den se hádal buď se svou ženou, nebo se svým partnerem. Proto měl v úmyslu si s Paulem v klidu promluvit a uklidnit ho. Ujistit ho, že miluje jen jeho a nikdy by mu neublížil.

„Nezkoušej na mě ty svoje politický fígly, jak se vyhnout otázce! SPÍŠ S NÍ, NEBO NE?“

Jenže tohle už na něj bylo moc. Teď ho Paul opravdu naštval. Nejen, že tu na něj bezdůvodně křičí a obviňuje ho z něčeho, co neudělal. To, co ho skutečně zabolelo, bylo to, že Larsen mu opravdu nevěří, že by ho nikdy nepodvedl. „Sakra, tak už konečně přemejšlej o tom, co tady říkáš!!! Moc dobře víš, že od té doby, co jsme spolu, jsem s Jennifer nikdy nespal!“

„Vážně? Já si tím totiž teď už tak jistej nejsem, když jsem vás dneska viděl! Všichni čtyři jste vypadali jak perfektní šťastná rodinka, úplně jako z nějakého časopisu!“

To prezidenta zarazilo. Možná je jádro problému jinde, než si myslel. „Počkej, tak o co ti jde? O Jennifer, nebo o děti?“

Paul se také zatvářil zaskočeně, všechen jeho vztek byl rázem pryč. Sám si teprve teď uvědomil význam toho, co právě řekl. Ano, pořád žárlil na Jennifer, hodně, a vždy mu vadilo, když se na ni Daniel usmál nebo ji takhle chytil za ruku. Nesnášel veškeré doteky, které si ti dva spolu vyměnili, i přesto, že dobře věděl, že mezi nimi dávno nic není a veškerá podobná gesta jsou pouze hraná. Samozřejmě ale nikdy ve skutečnosti nevěřil tomu, že ti dva spolu nadále spí.

A když se teď zamyslel nad tím, co právě v afektu řekl, možná mu na Danielově předstíraném manželství víc než Jennifer samotná vadilo spíše to, že on je v ten moment od jejich dětí dost odstrčený. Samozřejmě vždy věděl, že ony ho nikdy nebudou brát jako člena rodiny, alespoň dokud jim neprozradí, jaký mají mezi sebou skutečně vztah oni dva, ale on sám rodinu moc chtěl, s Danielem. A tohle byly Danielovy děti. Od samého počátku je měl rád, ale teprve teď si uvědomil, že jeho vazba k nim je až tak silná. Proto nyní prezidentovi již klidným hlasem odpověděl: „Víš, samozřejmě mi dost vadí, když se jí dotýkáš, ale věřím ti, že s ní nespíš. To, co mě dneska tak naštvalo, asi vážně bylo to, že jste působili jako spokojená rodina. Najednou mi Jack a Lily připadali strašně vzdálení.“

Prezident Walsh na něj chvíli jen koukal a zjevně nevěděl, co říct. Nakonec jen nevěřícně vydechl: „Bože, Paule, vždyť víš, že oba dva tě úplně zbožňují.“

„Jo, hrají si se mnou a tak, ale já bych chtěl, aby oba byli trochu víc... moji.“

„No, ale vždyť to není neřešitelný problém. Jasně, asi tě nebudou nikdy brát jako druhého tátu, alespoň tedy do doby než vyrostou a pochopí, co mezi námi je, ale to přece nebrání tomu, abys s nimi mohl trávit víc času. Vždyť spolu všichni čtyři klidně můžeme zítra odpoledne něco podniknout. Dopoledne budu mít schůzku s předsedou vlády, ale po obědě můžeme někam vyrazit.“

„To myslíš vážně? Takhle sami ve čtyřech jsme spolu ještě nikdy nebyli.“

„Právě, proto bychom to měli napravit.“

„A kam chceš jít? A jak to před ostatními odůvodníme?“

„Nevím, zkusíme o tom všem oba dneska popřemýšlet a zítra ráno se domluvíme, jo?“ Daniel Paulovi zajel prsty do jeho krátkých hnědých vlasů, sklonil se k němu a políbil ho.

Paul si během polibku přitáhl prezidenta na klín, jednu ruku nechal položenou kolem jeho pasu, druhou si ještě více přiblížil hlavu svého milence a polibek prohloubil. Jazykem přejel po prezidentových rtech, potom s ním vklouzl do jeho úst. Daniel mu svým vlastním jazykem perfektně vycházel vstříc a polibek se stával vášnivější a vášnivější. Po chvíli se Walsh přesunul k Paulovu uchu, začal ho lízat, pak vzal mezi zuby ušní lalůček a jemně skousl. I když se Larsen ovládal, byl si jistý, že prezident na něm po roce plném milování už dokázal neomylně poznat, že se mu to líbí. Jeho domněnku mu potvrdil, když Daniel jemně na vlhké ucho foukl a agent se celý zachvěl vzrušením. Walsh pokračoval níže a bodyguard už se chystal navrhnout přesun do ložnice, jenže v okamžiku, kdy jeho milenec jazykem přejížděl po Paulově krční tepně, se najednou ozvalo zaklepání.

Walsh rychle z Larsena slezl a usadil se zpět za stůl. Bodyguard mezitím vstal ze židle, na které před chvilkou oba dva seděli, a postavil se ke vstupním dveřím. Daniel na něj kývl a Paul otevřel.

Na chodbě stál Jack se školním sešitem. „Strejdo Paule, ty jsi ještě tady!“ Odhodil sešit bez zájmu na zem a vrhnul se k veliteli ostrahy tak prudce, že ho málem povalil.

„Počkej, šampióne, uklidni se,“ smál se Paul. Neubránil se vzpomínce na rozhovor, který před chvilkou vedl s chlapcovým otcem. Ano, skutečně měl Jacka i Lily rád mnohem víc, než si byl ochoten ještě před pár hodinami přiznat. Trochu si přidřepl, aby Jackovi viděl přímo do očí, a řekl: „Já a táta máme pro tebe a tvojí ségru na zítřek naplánované překvapení, ale musíš mi slíbit, že budeš hodný, platí?“

„A jaké je to překvapení?“

„To je právě překvapení. Dozvíš se to zítra, ale jen když nebudeš zlobit, co ty na to?“

„Jo, jo, budu hodný, slibuju!“

To nadšení v chlapcových bystrých modrých očích, které zdědil po Danielovi, Paula donutilo se zase usmát. Jack byl bezvadný kluk.

„Tak, teď si vem ten sešit a pojď dovnitř.“

Jack poslechl, sebral sešit ze země a vběhl do Danielovy pracovny. „Tatí, tatí, strejda Paul říkal, že pro mě a pro Lily máte na zítra překvapení!“

Prezident místo odpovědi zvládl jen heknout, když mu jeho desetiletý syn s rozběhem skočil na klín, čímž donutil Paula vyprsknout smíchy. Pohled na Daniela, jak se tváří, jako kdyby dostal zásah medicimbalem do břicha, byl k nezaplacení.

„Proč se směješ? Ty jako můj bodyguard bys mě měl spíš chránit, nebo alespoň se mě starostlivě zeptat, jestli jsem v pořádku, ne se mi ještě smát!“ Prezident se snažil znít dotčeně, ale sám měl evidentně spoustu práce s tím, aby zadržel smích.

Nakonec se na svého syna obrátil a zeptal se ho: „A proč jsi vlastně přišel?“

„Mám na zítřek úkol z matiky a potřeboval bych s ním pomoct.“

„Proč ti s ním nepomůže maminka? Já mám ještě práci.“

„Za maminkou teď přišel strejda Tony a ona říkala, že máme jít pryč.“

Daniel s Paulem si vyměnili pohledy, které jasně říkaly, co si oba o těchhle aférách první dámy myslí. Potom se Daniel zeptal: „A kde je Lily?“

„Šla se dvěma agentama, co nás hlídají, do altánku na zahradě.“

„No dobře. Ale já se s tebou na to budu moct kouknout nejdřív tak za půl hodiny, Jacku, teď nemám čas.“

V tom se do toho vložil Paul: „Víš, co, Jackie? Já s tebou ten úkol udělám. Zajdeme si třeba do Červeného salónku, ať tátu nerušíme, a tam se na to podíváme, co ty na to?“

„No jasně!“ Jack se zase celý rozzářil.

Daniel věnoval svému příteli vděčný pohled a znovu se začal věnovat svým povinnostem, zatímco chlapec chytil bodyguarda za ruku a společně zamířili do salónku o patro níž.

Larsen věděl, že právě dělá chybu, když opouští své stanoviště u Daniela, stejně jako dělal chybu, když s chráněnou osobou během své služby míval sex nebo když v noci, místo aby hlídal, ležel s Walshem v jeho posteli. Sice nikdy nespal, ale i tak. Uvědomoval si, že to jsou neodpustitelná pochybení a že by se kvůli tomu Dannymu klidně mohlo i něco stát. Jenže nebyl jiný způsob, jak by mohli být spolu. Kdyby zůstával v Bílém domě mimo dobu, kdy má službu, na jejich poměr by se přišlo, a tím by oba přišli o kariéru. Na začátku vztahu to spolu hodně řešili, jenže nakonec došli k závěru, že jim nezbývá nic jiného, než si během dne vždy najít alespoň chvíli pro sebe i za cenu toho, že tím trochu ohrozí Danielovu bezpečnost. Vybírali ale jen chvíle, kdy byli v Bílém domě a všude po chodbách byli rozestavění i další agenti, takže nebezpečí bylo relativně malé.

Býval z těchto situací velice nervózní, ale věděl, že o vztah s Walshem musí pečovat, pokud jim to spolu má vyjít, a to znamenalo spolu trávit co možná nejvíce času nebo se i občas postarat o jeho děti, jako například teď.

V salónku se s Jackem pohodlně usadili a velitel ostrahy se dal do vysvětlování zlomků. Naštěstí byl Jack dost chytrý, úkol měli hotový brzy a školák dokonce zvládl bez problémů spočítat i několik příkladů navíc, které mu Paul zadal, aby se přesvědčil, že učivu opravdu rozumí. Za půl hodiny měli vše hotovo.

Larsen Jackovi za odměnu přinesl ještě zmrzlinový pohár, chvilku si povídali a nakonec chlapce odvedl do altánku na zahradě, aby se přidal k sestře a dvěma agentům, kteří na ni dohlíželi. Během rozhovoru nad zmrzlinou si ale od Jacka ještě vymohl slib, že o chystaném překvapení zatím matce ani sestře neřekne. Věděl, že Jennifer by udělala vše, co je v jejích silách, aby jim to překazila.

Potom se vrátil k Danielovi do pracovny. Vešel dovnitř, ale Walsh již za stolem neseděl. Sotva za sebou Paul zavřel dveře, prezident byl několika rychlými kroky u něj, chytil ho kolem krku a začal ho divoce líbat. Agenta to nejdřív zaskočilo, ale pak Daniela objal kolem pasu, přitáhl si ho těsněji k sobě a polibek opětoval, dokonce s ještě větší vášnivostí než jeho přítel.

Prezidentovi však jen polibek nestačil, jeho ruce se z bodyguardova krku přesunuly dopředu, kde mu již nacvičeným pohybem rozepnuly sako, shodily ho z něj na zem a potom začaly rychle rozepínat i agentovu košili.

Paul polibek na chvíli přerušil a zeptal se: „Ne, že bych si na tohle stěžoval, ale co to do tebe vjelo?“

Daniel vzrušeným hlasem odpověděl: „Ber to jako odměnu za ten Jackův úkol.“

„Počkej, a to chceš mít sex přímo tady? Nikdy dřív jsi to nedovolil, kdyby sem náhodou někdo přišel.“

„Sakra, Paule, kašli na to, o to to bude napínavější, ne?“

To agentovi úplně stačilo. Sice rychle alespoň zamknul dveře, ale víc se již věnoval pouze svému partnerovi. Shodil sako i z Daniela a hodil ho na zem, na svou košili a kravatu, co tam Walsh upustil před malým okamžikem. Za chvíli tam skončila i Danielova košile spolu s kravatou. Potom prezident Paula postrčil ke svému stolu, ze kterého jedním pohybem všechno smetl na zem, a začal se věnovat agentově hrudi. Prsty přejížděl po několika jizvách, jež Larsen získal během svého výcviku, a rty se mezitím věnoval Paulově klíční kosti. Agent Danielovi raději sundal brýle a položil je na stůl za sebou, aby se nerozbily, potom se o stůl opřel a zcela se poddal prezidentovým dotykům. Přesně tohle na Walshovi miloval. Jeho vášnivost a spontánnost. Nikdy předtím nikoho takového nepotkal. Jeho bývalý byl sice v posteli moc dobrý, ale byl pořád sobecký, chladný a odměřený, úplný Danielův opak. Je pravda, že nebylo moudré mít sex v prezidentově pracovně, i přes to, že se zamkli, a Paul z toho byl nesvůj. Přeci jen, kdokoli mohl každou chvíli zaklepat na dveře. Jenže Larsen prostě nedokázal Dannymu říct ne. Na to byl sám velice vzrušený z téhle Walshovy spontánní reakce a chtěl si ji užít na maximum a nemyslet na následky, které by z toho mohly vzniknout. Kdyby se stalo, že někdo zrovna teď zaklepe na dveře, určitě si zvládnou vymyslet nějakou výmluvu.

Z myšlenek ho vytrhly prezidentovy rty, které se z Paulovy klíční kosti přesunuly zpět na jeho ústa a zatímco agenta líbal, sklouzl rukama níž a rozepnul mu pásek u kalhot, na což bodyguard zareagoval překvapeným zalapáním po dechu a povzbudil Daniela, aby pokračoval. Ten neváhal, chytil Paulovy kalhoty i s boxerkami a jedním pohybem je shodil dolů. Agent to samé udělal i s jeho kalhotami a spodním prádlem. Oba dva již byli vzrušeni na nejvyšší únosnou míru, Daniel proto rychle vzal z prvního šuplíku ve stole lubrikant a ohnul Paula přes stůl.

„Ty tady míváš lubrikant?“ Bodyguarda tato skutečnost velmi překvapila. Ještě nikdy u Walshe v pracovně lubrikant neviděl.

„Obvykle ne, ale chvíli před tím, než jsi přišel, jsem si ho sem připravil. Je to ten z ložnice.“

Na to už nic dalšího neřekl, protože přesně v ten moment mu Daniel zajel jedním prstem do otvoru. Chvíli ho roztahoval, potom přidal ještě jeden prst, ale vzápětí zřejmě usoudil, že už to musí stačit, protože bez nějakého protahování do něj prudce vnikl svým penisem. Na moment přestal, aby se oba mohli vydýchat, a potom začal rychle přirážet. Oba dva nahlas vzdychali, tak, že kdyby někdo zrovna stál před pracovnou, jistě by je musel slyšet, ale v tenhle okamžik už to Larsenovi bylo jedno. Brzy Daniel obtočil své prsty kolem Paulovy erekce a začal ji třít, z čehož bodyguard poznal, že prezident se již blíží vrcholu. Skutečně, netrvalo dlouho, Walsh vykřikl a naplnil bodyguarda svým horkým semenem. Přitom však stále nepřestával zpracovávat jeho penis a Paul sám již nemohl dále zadržovat své vlastní vyvrcholení.  Zoufale přirážel do milencovy ruky a oběma rukama se vší silou držel desky stolu, protože měl pocit, že každou chvíli musí omdlít a spadnout na zem. Naštěstí stačilo již jen pár rychlých Walshových pohybů a konečně dosáhl tak silného orgasmu, že se mu zatmělo před očima.

Daniel se zhroutil na jeho zpocená záda a Larsen slyšel, že dýchá, jako kdyby právě uběhl maratón. On sám ale tom nebyl o moc lépe, vysíleně ležel na stole pod prezidentem a čekal, až se jeho tep zase vrátí do normálu.

Když se již trochu vydýchali, Paul, stále pod Danielem, se ozval: „Hmmm… jestli tohle byla vážně odměna za ten Jackův úkol, asi je s ním začnu dělat častěji.“

Walsh se usmál, políbil Paula do vlasů, pomalu z něj slezl a zeptal se: „A jak mu to vlastně šlo?“

„Bez problémů, Jack je strašně chytrý, hned tu látku pochopil.“

„To jsem rád. Vážně ti moc děkuju, Paule.“

„Prosím tě, vůbec nemáš zač. A náhodou mě to bavilo.“

„No, a kam jsi ho pak vlastně odvedl, když Jennifer byla... zaneprázdněná?“

„Odvedl jsem ho na zahradu, k Lily a dvěma agentům, co ji hlídali.“

„Hmmm… o tomhle si s ní vážně budu už muset promluvit. Dělá ze sebe couru a ještě vyhazuje děti pryč.“

„Nech to být, Danny, akorát se zase pohádáte.“

„Jo, asi máš pravdu, koneckonců, děti byly v bezpečí… Ale nelíbí se mi to.“

„Nedělej zbytečně zle.  Zítra si s nimi užijeme pěkné odpoledne a na mámu si ani nevzpomenou.“ Paul se na zítřejší výlet vážně moc těšil.

„A už jsi přemýšlel, co zítra podnikneme?“

„Zatím jsem nic nevymyslel, a co ty?“

„Taky zatím nic,“ přiznal prezident. „Ale do rána jeden z nás určitě s nějakým dobrým nápadem přijde.“

„Taky myslím. Jo, řekl jsem mu, ať to zatím před Jennifer a Lily neříká, ona by nám to schválně překazila.“

„V tom máš asi pravdu. Fajn, proberu to s ní já, zítra, až budeme mít vymyšleno, kam půjdeme.“

„Dobře, víš, že já se jí snažím vyhýbat jak jen to jde.“

„Jo, já vím. A ani se ti nedivím.“

Najednou zazvonil telefon, který sice po pádu ze stolu skončil na zemi, ale naštěstí se mu nic nestalo. Daniel k němu došel a zvedl ho. Za minutu sluchátko položil a oznámil Paulovi: „Je připravený oběd, budu tam muset jít.“

Velitel ostrahy z toho nebyl zrovna nadšený, ale prezident k němu došel, objal ho a věnoval mu hluboký a něžný polibek. „No tak, zítra si spolu užijeme pěkný den.“

„Máš pravdu, Danny. Jen je škoda, že od oběda mě dneska vystřídají a já musím domů.“

„Jo, ale uvědom si, že oficiálně už jsi ve službě 24 hodin, bylo by podezřelé, kdybys tady teď ještě zůstal.“

Oba se začali rychle oblékat, než však vyšli z pracovny ven, Paul naposledy chytil Daniela do náruče, zajel mu prsty do vlasů a znovu přitiskl své rty na jeho. Nechtělo se mu ho opustit, i když jen do zítřejšího rána, kdy mu zase začíná služba. Stáli tam a líbali by se snad celou věčnost, ale nakonec prezident polibek přerušil, otevřel dveře a vyšel na chodbu. Bylo by už opravdu nápadné, kdyby v pracovně zůstali ještě déle.

Vydal se do jídelny, zatímco jeho přítel mířil ven, ke svému autu a potom domů, do prázdného staromládeneckého bytu, kde ho nikdo kromě televize nečeká. Ale zítra budou zase spolu.