5. kapitola - Jennifer

Paul zaklepal na dveře od soukromých pokojů Jennifer. Na vyzvání vstoupil i s Lily a Jackem dovnitř a ihned na první dámě poznal, jak jí ztvrdly rysy, když spatřila jeho.

Oba školáci se k ní okamžitě rozeběhli a začali se překřikovat, aby jí vylíčili své zážitky. Jennifer jim však řekla, že jí to budou vyprávět za chvíli, a poslala je hrát si do vedlejšího pokoje. Sotva odešli, pustila se do bodyguarda: „Můžete mi říct, jak jste si vy a můj manžel mohli dovolit vzít děti ven?“

„Paní Walshová, sama jste ten výlet dovolila. To, že se vám nelíbí, že jsem s Danielem, není důvod zakazovat dětem výlety.“ Už měl hádek pro dnešek dost. To, co se teď stalo mezi ním a Danielem, úplně stačilo.

Vypadalo to, že tahle strategie skutečně zabrala. Jennifer hádka zjevně přestala bavit, když bodyguard zřejmě nezareagoval tak, jak si představovala, a raději změnila téma: „Mimochodem, agente Larsene, zdá se mi, že jste tu nějak brzy, ne?“

„To je moje a Danielova věc.“

„Takže se tam něco stalo?“ V jejích tmavě hnědých očích se zlomyslně zablýsklo. „Děti jsou zjevně nadšené, takže se zoo to nesouvisí, muselo to být něco mezi vámi a mým mužem.“

Ta slova Paula zabolela. Nejen, že to, jak vyslovila mým mužem, dávalo jasně najevo, že ona se ho stále ještě nevzdala. Připomínala tím agentovi, že Daniel nikdy nebude úplně jeho, dokud se nerozvedou. Zároveň si také uvědomil, že když se s ním teď prezident rozešel, může se ke své ženě klidně zase vrátit.

Jennifer k němu přistoupila blíž a zeptala se: „Mám pravdu?“ Chvíli se mu dívala do očí a potom řekla: „Vy jste se rozešli.“ Nebyla to otázka, oznamovala mu to.

Musela v jeho očích vidět tu směsici vzteku a lítosti, kterou právě cítil. Sama ten pocit moc dobře znala. Byla na tom určitě úplně stejně, když se o nich dvou dozvěděla.

Paul nereagoval, ve vzpomínkách se přenesl k tomu dni, kdy Jennifer zjistila, že on a Danny jsou spolu.

Bylo to asi před půl rokem, 29. dubna. Paul měl ten den 35. narozeniny a Daniel mu dopoledne řekl, že po obědě se tajně sejdou v Lincolnově ložnici, kde mu předá dárek.

Prezident se postaví ke stolku, na němž je položený malý balíček. Vyzve Paula, ať se posadí na pohovku, potom si mu sedne na klín, políbí ho a se slovy: „Všechno nejlepší!“ mu dárek podá.

Agent z krabičky nedočkavě strhne balicí papír a pak ji otevře. Jsou tam policejní pouta. S vyrytými písmeny P&D. Tázavě se na Daniela podívá, ten se ho ale místo odpovědi s vypočítavým úsměvem zeptá: „Nechceš je hned vyzkoušet?“

Paul nic neřekne, ví, že během služby by se neměl nechávat spoutat. Kdyby někdo na Walshe v ten moment zaútočil, nemohl by ho chránit. Jenže ta nabídka je příliš lákavá, proto nakonec k Danielovi zvedne hlavu a začne ho žádostivě líbat. Prezident si to vyloží jako souhlas, sleze z něj a dovede ho k posteli. Tam do agenta strčí, až ho na ni povalí, sundá mu boty, potom i sobě, vleze si k němu a stáhne si z krku vázanku. Jeden její konec přiváže k hraně čela postele, druhý připevní do vyřezaného vzoru uprostřed čela.

Když to agent uvidí, upozorní ho: „Zničíš si kravatu.“

„No a? Kravat mám víc než dost.“ Skloní se k němu a opět ho krátce políbí. Pak se z postele zvedne a vrátí se k pohovce, kde nechali položenou krabičku s pouty. Klíček položí na stůl, potom si zase vleze k Paulovi. Agent si mezitím sundá sako a lehne si na polovinu postele, nad kterou je přidělaná vázanka jeho milence.

Prezident si také svlékne sako, sedne si obkročmo na svého bodyguarda, zamkne mu do pout jednu ruku, pak pouta přehodí přes kravatu a zacvakne je i na druhé Larsenově ruce.  Pohledem do jeho očí se přesvědčí, že zatím je vše v pořádku a agent nemá problém s tím, že je pod ním spoutaný. Paul mu dá najevo, že je vše fajn a ať pokračuje. 

Popravdě, představa, že jednou bude Daniel ten, kdo ho bude ovládat a kdo bude v jejich vztahu ten silnější, ho dost vzrušuje. Takhle plně se odevzdat nějakému člověku je ta nejvíc intimní věc, která může být. Důvěřovat někomu natolik, že mu bez jakýchkoli výhrad během sexu předá vládu nad svým tělem, byla vždy pro Larsena ta nejvíc vzrušující věc, jakou si dovedl představit. Mezi ním a jeho sexuálním partnerem při tom vždy vznikalo velice úzké důvěrné pouto, kdy navzájem své emoce a vzrušení vnímali ještě silněji než při běžném sexu. Jediná výjimka byla, když něco takového dělal se Seanem. Tam tohle pouto nikdy necítil, i když spolu bondáž dělali poměrně často a vždy byl svázaný právě Paul. Larsen se celou dobu, co byli spolu, domníval, že se tohle intimní spojení mezi nimi zkrátka dostaví později, ale dnes už ví, že by se nedostavilo nikdy, i kdyby spolu byli celý život. Pro Paula byl vždy sex formou komunikace, vyjádřením pocitů k partnerovi, ukázáním, co k němu cítí. A zvláště u těchto forem sexu. Ale k tomu je potřeba, aby oba partneři k sobě měli silné citové pouto, důvěřovali si a byli na stejné vlně. Což, jak už ví, se Seanem rozhodně neměli. Proto s ním nikdy necítil při sexu to, co obvykle s partnery cítil.

Jenže to už se k němu Danny znovu skloní a jazykem prozkoumá vnitřek jeho úst, čímž z Larsenovy mysli zmizí veškeré vzpomínky na jeho bývalého partnera. Jemně ho kousne do spodního rtu a Paul se pod ním vzrušeně zachvěje v očekávání, jak bude jeho přítel pokračovat. Potom si Walsh sundá brýle a položí je na noční stolek, aby mu nepřekážely. Zoufale pomalu. Když se pak opět k agentovi sehne, tentokrát ho nepolíbí na ústa, ale na ohryzek na krku, což u Paula vyvolá další nedočkavé zachvění a tiché zasténání. Pak mu sundá kravatu a jedním trhnutím rozepne jeho košili, až se knoflíky rozletí po celé místnosti.

„Neboj, dám ti nějakou svojí,“ zasměje se a kousne ho do klíční kosti. Jako by Larsena zrovna teď zajímala nějaká košile.

Paula asi nikdy nepřestane udivovat Dannyho fantazie, co se týká sexu. Vymýšlí stále nové a nové způsoby a zatím za celých osm měsíců, co spolu spí, ještě ani jeden neopakoval. Navíc to vypadá, že jeho apetit je po zdrženlivém začátku, který měli, nyní snad neukojitelný. Je moc rád, že počkal a nijak na Walshe se začátkem jejich sexuálního života nespěchal. Chápal, že prezident nebyl v lehké situaci a navíc ještě ani nikdy nespal s mužem, nechal tedy vše plynout volným tempem a čekal, až bude Daniel připravený. A bohatě se mu to vyplatilo. Po nesmělých začátcích, kdy se Danny učil a získával v posteli sebedůvěru, se z něj stal velice vášnivý a pozorný milenec, který se agenta snad nemůže nabažit. Larsen si musí přiznat, že jim to v posteli víc než klape. Proto teď zvědavě čeká, co bude prezident dělat dál, a jen z toho samotného očekávání již nyní vzrušením těžce dýchá.

Daniel si zjevně vychutnává, že je Paul spoutaný a že mu tak teď smí dělat, cokoli ho napadne. Alespoň to tak vypadá podle boule v jeho kalhotách a hodně rozšířených zorniček v pohledu, kterým si hladově prohlíží Paulovo tělo. Sundá mu kalhoty i s boxerkami, ale jeho penisu si zatím nevšímá. Místo toho se vrátí k agentově klíční kosti. Jsou na ní ještě otisky zubů z jeho posledního kousnutí, ale krev ne. Kůži neporanil. Na kratičký okamžik se Larsenovi opět podívá do očí a znovu zuby na jeho klíční kosti stiskne. Tentokrát s úmyslem kůži narušit.

Paulovi z kousance skutečně vyteče pár kapiček krve. Je to trochu bolestivé, ale líbí se mu to, a když Danny poraněné místo něžně políbí a potom citlivou kůži ještě přejede jazykem, aby krev odstranil, neubrání se vzrušenému vzdechu a boky mu samovolně vystřelí vzhůru v marné snaze získat si Walshovu pozornost.

Prezident se spokojeně usměje, oběma dlaněmi mučivě pomalu přejede přes bodyguardovu hruď na břicho a zastaví se až u jeho penisu. Opět se ho ale vůbec nedotkne a místo toho si sám začne pomalu a provokativně svlékat košili. Je si moc dobře vědom toho, co s bodyguardem tohle představení dělá.

Když ho agent spatří do půl těla nahého, zalituje, že je svázaný. Danielova dokonalá holá hruď se ztvrdlými bradavkami nemůže nechat chladného snad nikoho. Strašně moc by se ho chtěl dotýkat, hladit ho, líbat ho… přitisknout jeho hruď na svou, aby na sobě cítil co nejvíc Walshovy kůže…

Walsh to nejspíš vytuší, protože si na něj na chvíli lehne, několikrát otře jejich hrudi o sebe a konečně ho zase políbí. Jazykem mu dráždivě přejede přes ústa, potom do nich vnikne. Při tom zajede prsty do Paulových vlasů a trochu ho za ně zatahá, což způsobí novou vlnu vzrušení, která projede celým bodyguardovým tělem, a Paul bezmocně zalomcuje rukama v poutech ve snaze přitáhnout si svého přítele blíže a polibek ještě prohloubit. Walsh to zaregistruje a hlasitě zasténá vzrušením do jeho úst. V ten moment již má Larsen pocit, že dosáhne orgasmu bez toho, aby se Daniel jeho erekce vůbec dotkl.

Proto, když polibek po hodně dlouhé době přeruší a agentovi se podaří popadnout dech, ozve se: „Sakra, Danny, tak už dělej, já tohle už moc dlouho nevydržím!“ I on sám slyší, jak zoufale a roztřeseně jeho hlas zní.

Prezident se zasměje: „Copak, frustrovaný?“

„Jo, tak s tím koukej něco udělat!“

Daniel se z něj sice zvedne a přesune svou ruku směrem k bodyguardově erekci, ale nedotkne se jí. Stále. Hraje si se svým ochráncem jako kočka s myší a Paul si je jistý, že to je odplata za minulý sex, kdy zase on takhle trápil Dannyho. Ale prezident tehdy alespoň nebyl spoutaný! On teď nemůže udělat nic, aby svého milence v jeho počínání popohnal, což je na jednu stranu opravdu hodně vzrušující, ale na druhou i velmi frustrující.

Vlastně je to vůbec poprvé, co mají takovýto sex a on vůbec netušil, že to s Danielem bude tak „napínavé“. Ten pohled na vzrušeného prezidenta, který se ale vší silou ovládá a stará se především o Larsenovo potěšení místo svého, je snad ta nejvíc vzrušující věc, kterou kdy viděl. Dokonce musí na chvíli zavřít oči a snažit se uklidnit, aby nevyvrcholil hned teď.

Když je po chvíli zas otevře, prezident leží vedle něj, dráždivě hladí jeho podbřišek a občas se rukou přiblíží až k penisu. Ale nikdy se ho nedotkne. Bodyguard si dotyky užívá, jsou skutečně moc příjemné, ale již má pocit, že jestli se Danny nezačne konečně pořádně věnovat právě této části těla, tak se každým okamžikem zblázní. 

Daniel to nejspíš pozná a po chvíli se nad ním slituje. Obemkne prsty kolem agentovy erekce, tře ji však nejdříve velmi pomalým tempem. Takovým, co bodyguarda frustruje ještě více.

„Danny!“

Walsh se spokojeně usměje a pak přidá i druhou ruku, kterou začne dráždit Paulova varlata. Při tom mu neustále žádostivě kouká do očí a tím agentovo vzrušení ještě zvětšuje, i když si myslel, že víc už to nejde.

Potom se ale Daniel konečně rozhodne, že to už stačí. Přesune svou hlavu k bodyguardovu ztvrdlému penisu, jazykem z něj slízne kapku, párkrát jím ještě žalud obkrouží a nakonec ústy celou erekci pohltí. Paulovi se zatmí před očima a z hrdla se mu vydere hlasitý sten očekávání úlevy od jeho bolestivého vzrušení. Jenže Walsh nedělá nic, jen v ústech drží agentův penis a vyzývavě mu kouká do očí, jako kdyby čekal, jak dlouho to ještě jeho milenec vydrží, než se znovu ozve, aby ho požádal o další pokračování.

Larsen prudce dýchá a vší silou se snaží ovládat, ale za krátký okamžik už zakřičí: „Dobrá, vzdávám se! Dělej!“

Danny spokojeně kývne, semkne rty kolem jeho penisu pevněji, chytí jeho boky, přimáčkne je k matraci a začne svými rty přejíždět po celé jeho délce, nahoru a dolů, stále rychleji a rychleji, dokud Paul konečně hlasitě nevykřikne jeho jméno a jeho sperma nenaplní celá prezidentova ústa.

Přesně v ten moment se ale otevřou dveře a dovnitř vstoupí Danielova manželka. Všichni tři nejprve na okamžik ztuhnou, Paul si uvědomí, že zapomněli zamknout, a pak první dáma nevěřícně vydechne: „Danieli? Tohle snad není možné! Jak jsi něco takového mohl udělat?“

Prezident se mezitím už také trochu vzpamatuje, rychle milencovo sperma spolkne, vstane z postele a snaží se jít k ní. Jenže ona od něj couvá a začíná nepříčetně křičet: „Nepřibližuj se ke mně, to je nechutný! Nejenom, žes mi zahnul, ale ještě ke všemu s chlapem! A teď navíc s pusou plnou jeho spermatu na mě chceš mluvit?! Je mi z tebe na zvracení! Když si pomyslím, žes mě touhle pusou líbal!“

„Jenny, počkej. Už dávno jsem ti to chtěl říct,“ prezident se snaží využít pauzy, kterou udělala, aby se nadechla. „Já ho miluju.“

„Miluješ? Chlapa? Jsi nechutnej, Danieli! Vůbec mi nechoď na oči!“ Naštvaná Jennifer se otočí a rychle vyběhne z místnosti ven.

Daniel se za ní zjevně nejdříve chce rozeběhnout, ale rozmyslí si to, vezme ze stolu klíč od pout, vysvobodí Paula, zlomeně si vedle něj sedne na postel, položí si hlavu do dlaní a rozbrečí se.

Agent se zmítá mezi vlastním vztekem a bezmocí, kterou cítil, když Danielova žena přišla, a touhou prezidenta utěšit. Trhá mu srdce, vidět ho takhle brečet. Vlastně ho ještě nikdy brečet neviděl, o to je to pro něj teď horší. Na druhou stranu, sám je ještě v šoku z toho, že před malou chvílí vyvrcholil do prezidentových úst před jeho manželkou. Cítí se z toho velice trapně a nepříjemně, ale zároveň se mu tím i trochu ulevilo. Už dlouho na Dannyho naléhal, aby své ženě řekl alespoň pravdu o své orientaci, když se jí bojí oznámit, že nějakého muže dokonce má, ale Daniel měl pořád strach, nevěděl, jak jí to říct. Tak teď už o nich ví a konečně můžou být víc spolu.

To ho uklidní alespoň natolik, aby mohl začít utěšovat brečícího Walshe. Sedne si na posteli a posune se vedle prezidenta, pak ho něžně obejme kolem ramen. Daniel nic neřekne, ale schoulí se mu do náruče a rozvzlyká se ještě hlasitěji.

Paul ho jen pevně drží a hladí po zádech. Chápe ho. Daniel právě v jeden jediný okamžik přišel o ženu, možná i o děti, a jestli se rozvedou a pravý důvod rozchodu se dostane na veřejnost, tak přijde i o kariéru. Ví zcela přesně, co Walsh právě prožívá, a ví, že i když Daniel chce být s ním a ne s Jennifer, v tenhle okamžik ještě na tento krok nebyl připravený.

Nepotřebuje teď používat slova na to, aby muž v jeho náručí věděl, že on ho chápe a že tady pro něj vždy bude. Vždy ho bude ochraňovat a dávat na něj pozor. Nikdy ho nepřestane milovat a nikdy ho neopustí.

Nikdy ho neopustí… Celá vzpomínka mu proletěla hlavou ve zlomku sekundy a ta slova ho probrala zpět do reality.

Zaryla se mu do mozku a stále se mu v hlavě přehrávala znovu a znovu. Slíbil, že Dannyho nikdy neopustí, a to také dodrží. Prezident na něj může být naštvaný kvůli té své nesmyslné žárlivosti, ale on nedovolí, aby všechno to krásné mezi nimi skončilo.

Podíval se do tmavých očí první dámy, která ho stále pozorovala a čekala na potvrzení své domněnky o jejich rozchodu, a zrovna začal přemýšlet, jak jí nějakým slušným způsobem řekne, aby jim dala pokoj, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Jennifer zavolala, že dotyčný může klidně vstoupit, a do místnosti vešla mluvčí prezidentské kanceláře, Kate Newtonová. Příjemná žena s dlouhými rovnými melírovanými vlasy a modrýma očima.

Pozdravila Jennifer a potom se zářivě usmála na agenta: „Ahoj, Paule.“

„Ahoj, Kate. Tak já vás nebudu rušit, pojedu domů, stejně mi už dávno skončila služba.“ Bodyguard se už chystal k odchodu.

„Počkej, Paule. Já jdu totiž za tebou.“

„Za mnou? A jak ses dozvěděla, že jsem tady?“

„Prezident mi to řekl.“

„On s tebou mluvil?“

„Jasně, proč by nemohl? Ale připadalo mi, že nějak nemá náladu…“

Jennifer viditelně zbystřila.

Larsen dělal, že to nevidí, ale raději změnil téma a zeptal se Kate: „O čem tedy chceš mluvit se mnou?“

„Noo… Jak bych ti to řekla…“

Takovou ji Paul neznal. Kate nikdy neměla problém s tím, že by najednou nevěděla, co říct. To ho trochu vyděsilo. Dozvěděl se snad někdo o jejich vztahu a teď chce oficiální stanovisko Bílého domu? S obavou v hlase, kterou se mu nepodařilo úplně zakrýt, se zeptal: „Tak o co jde?“

„Volali mi z nějakých bulvárních novin a tvrdili, že mají fotku tebe a prezidenta.“

„Mě a prezidenta?“ Nikdo přeci nemohl mít žádnou jejich fotku, ze které by se dalo vyčíst, že mezi sebou nemají jen pracovní vztah, vždy si dávali pozor.

„Ano, tebe a prezidenta. Prý vás dnes v zoologické zahradě vyfotili, jak ti dává facku.“

První dáma zvedla jedno obočí a pobaveně se na agenta podívala.

Aha… Takže přeci jen to nebylo takové inkognito, jak jsme si mysleli… „A ptala ses už na to jeho?“

„Ano, řekl mi, že je to bez komentáře.“

„Fajn, tak to tak necháme.“

„Ovšem… ale, víš, jen ze zvědavosti... Nechceš mi říct, proč tě uhodil?“

„Pro mě za mě si klidně mysli, že to bylo proto, že já chtěl jít na žirafy a on na medvědy.“

Po těchto zlostných slovech se otočil k odchodu. Již tak byl vystresovaný z hádky, kterou s Danielem měl. Nepotřeboval, aby se do toho pletli ještě další lidé.

Když vyšel ven z místnosti, přemýšlel, jestli by neměl zkusit jít za Dannym, ale pak tu myšlenku zavrhl. Jeho samotného již vztek přešel, ale jak znal svého přítele, on naštvaný ještě určitě je a nebude s ním chtít vůbec mluvit. Udělá lépe, když to nechá na zítřek. Cítil se ale zvláštně, za celý poslední rok se ještě nikdy nestalo, že by odešel domů, aniž by se s prezidentem rozloučil. Navíc po takové hádce.

Jen doufal, že se mu zítra podaří přesvědčit Daniela, aby svá slova o rozchodu vzal zpět. Nevěděl, co by si bez něj počal. Ale velmi se bál, že Walsh s ním už nebude chtít mít nic společného.